Zuzikův převážně brněnský kulturní život!!!1

A. Maskats - Nebezpečné známosti

2011-06-13T14:59:00.001-07:00

Balet podle známého francouzského románu rozhodně patří k velmi povedeným kouskům baletní scény Národního divadla v Brně. Zaujaly mě především minimalistická scéna, rafinované rudo-zlaté kostýmy a výmluvná choreografie, která dle mého názoru kvalitně vyjadřuje děj. Ten je velmi komplikovaný, protože se odehrává v prostředí plném vášní a intrik. Kdo nečetl knihu nebo neviděl film, asi by se v něm snadno ztratil.

Velice se mi líbil expresivní výkon I. Jeličové, která se na podiu vskutku věrohodně převtěluje do role Markýzy de Merteuil.

Filharmonie Brno - Film a hudba

2011-02-10T15:35:00.002-08:00

Koncerty zaměřené na filmovou hudbu v dnešní době frčí, takže i brněnská filharmonie občas nějaký do programu zařadí. Zvolený výběr skladeb tohoto koncertu musím velmi pochválit, bylo to žánrově pestré a mezi dobře známými kousky (Forrest Gump, Piráti z Karibiku, Kmotr) se objevily i náročnější klasické skladby (Hamlet od Šostakoviče, Varšavský koncert od R.S.Addinsella), které sice nevznikly pro film, ale byly v něm dodatečně použity.
Moje hodnocení: Rozhodně nezapomenutelný pocit poslouchat v sále Besedního domu gradující soundtrack z Pirátů. A celkově vyvedený hudební zážitek, chtělo by to zopakovat.

M. Houellebecq-Elementární částice

2011-02-10T15:35:00.001-08:00

Brněnská Reduta uvádí tuto hru premiérově v ČR. Jedná se o divadelní adaptaci významného francouzského románu z 90. let, který surově vykresluje dehumanizaci a individualismus dnešní doby.

Celá hra je sestavená z jednotlivých krátkých a rychle se střídajících epizod, které zachycují přelomové okamžiky v životě dvou sourozenců Bruna a Michela. Důležitou součástí režie je scéna, která obrazně symbolizuje překážky a nepřekonatelné bariéry mezi jednotlivými postavami, stejně tak představuje bludiště života. Konzumní společnost a lidskou sexuální zvířeckost pak předvádí králíčci v akci.
Hra rozhodně nenudí, tím jak je rozkouskovaná do kratších úseků, ubíhá velice svižně, na jevišti se pořád něco děje a pohybuje. Každá epizodka má svůj vlastní vizuální obraz, kompozici.

J. Haydn-Stvoření

2011-02-10T15:34:00.000-08:00

Národní divadlo v Brně uvádí toto spojení klasického oratoria s moderním baletem, což považuju za povedený krok, protože tím pro diváky zatraktivňuje poměrně opomíjenou hudební formu. Jedná se o příběh o stvoření světa, libreto je sice německé, ale k dispozici jsou titulky. Choreografie baletu je velmi citlivě sestavená, po celou dobu se odvíjí od hudební složky, např. počet tanečních sólistů kopíruje počet zpívajících hlasů.

Osobně se přiznám, že nebýt baletního ztvárnění, tak samotná skladba by mě asi moc nenadchla, ale takhle to bylo mnohem lépe stravitelné. Takže výsledný dojem kladný, to hlavně za netradičnost žánru a vysoce kvalitní výkony jednotlivých složek a sólistů.

J.Giraudoux-Ondina

2011-02-10T15:02:00.000-08:00

Po delší době jsem opět zavítala na představení do zlínského divadla, a to na pohádkově-filozofickou hru o střetu dvou světů. Vodní víla Ondina se rozhodne prožít světskou lásku s rytířem Hansem, nicméně svět lidí je proradný a tuze komplikovaný, a tak se "žili spolu šťastně až do smrti" nekoná.

Po poměrně rozvleklém začátku, kdy je ještě Ondina zahalena tajemstvím, se hra ve druhém dějství celkem slušně rozbíhá, aby postupně vygradovala do tragického finále. Třetí dějství, kdy se vyloží karty na stůl a vztahy se vyhrotí na maximum je rozhodně nejlepší částí. Definitivní konec mě ale uplně nenadchnul, asi bych zvolila střízlivější herecké vyjadření scény, kdy se Ondina s rytířem navždy loučí. Takhle to byl pro mě až moc velký pathos.
Do budoucna mám v plánu se podívat na nedávno natočený film Ondine, kde se tento příběh aktualizuje do současné doby.

novoroční bilance

2011-01-02T03:04:00.000-08:00

Ahoj!!1 Opožděně vítám návštěvníky zuzikova blogu v kulturním roce 2011.
Za poslední dobu jsem bohužel moc kultur neabsolvovala, je to zaviněno jednak právě proběhnuvším zkouškovým a taky se musím přiznat, že současná nabídka brněnských kultur, převážně těch divadelních, mě už málokdy na něco naláká. Tak nějak mám pocit, že skoro všechny aktuálně uváděné kousky, které za něco stojí, už sem viděla. Proto se v roce 2011 možná vydám objevovat prozatím spíše neprobádané menší brněnské scény. Vydáte se se mnou?

United Flavour

2010-12-03T06:41:00.000-08:00

Koncert, na který jsme se rozhodli jít asi 5 minut před uzávěrkou předprodeje. :)

Nakonec jsme ale nemuseli litovat. V klubu Metro jsem teda byla prvně a oproti bakimu nemám nějaké výrazně horší dojmy než z jiných klubů...
United Flavour sem viděla rovněž poprvé. Kapela je to složením i hudebně velmi pestrá, dominuje temperamentní zpěvačka ze Španělska a afroamerický baskytarista (zřejmě z Afriky nebo Ameriky žejo :)). Ale najdou se v kapele i Češi a Slováci, takže možná to nám dělá jejich hudbu o něco bližší, i když kdo ví... No a o co teda jde? V podstatě hlavně o fúzi reggae, latinskoamerické hudby a r´n´b. Zpěvačka má úžasný hlas a svojí energií okamžitě strhne publikum, co mně se obzvlášť líbilo je jakási ženská smyslnost, kterou do toho dává, což sem u reggae ještě asi nezažila. Když zpívala "shake your ass" tak šejkovali i mnozí přítomní pánové v publiku. :) A já teda samozřejmě taky!!1
Nicméně parádně umí i procítěné pomalejší songy ve stylu r´n´b, takže není to jen záplava rychlých pecek, ale mají toho prostě hodně co nabídnout.
Oficiální stránky zde:
šejkovací písnička zde:

M.Y.Music v A2

2010-12-03T06:17:00.000-08:00

Tenhle příspěvek už jsem odkládala hódně dlouho a v kontextu toho večera se dojmy z kultury trochu zamlžují, ale tak pokusim se aspoň vystihnout to nejdůležitejší...
M.Y.Music je 8členná kapela mládežníků z Plzně, která ve své tvorbě mixuje hiphop, funk, rock a určitě ještě další hudební žánry.
V popředí stojí zpěvák, občas připomínající Justina Timberlaka, a jeho rapující kolega, takže se střídá melodičnost s rapovou úderností; co já oceňuju je dechová sekce - saxofon a trubka, nicméně tehdá to uplně nenaplnilo potenciál, protože saxofonista se teprve v kapele zajížděl. Pak tady máme ještě klávesáka, kytary a bubeníka.
Pánové valili jednu pecku za druhou, přičemž při počtu 8 lidí si mohli vždycky na střídačku někteří odskočit na cigaretku nebo na pivko, jen bubeník to chudák musel celé oddřít. :) A tak šlapalo jim to slušně, texty jsme moc nechytali, až heslovité refrény typu Motherfucker! , Do it!, Push it! a tak. Nakonec snad jen dodám, že je velká škoda, že nepřišlo víc lidí, a ti co přišli zase vůbec nepařili. Před pódiem nás bylo asi jen 5 fanoušků, takže hráli prakticky a především hlavně pro nás.

Agáta hledá práci (ND Brno)

2010-11-12T13:32:00.001-08:00

Ne, skutečně se nejedná o Agátku Hanychovou a její pořad na streamu. :P
Agáta hledá práci je divadelní komedie ze současného prostředí, kterou uvádí divadlo Reduta. Děj si asi dokážete domyslet - máme tu Agátu, mladou a svéráznou absolventku VŠ(FSS zřejmě), která je plná ideálů a má si hledat svoji první práci... na první pokus skončí nedopatřením v bordelu, pak ji například na úřadu práce pošlou na kurz pro katolické sekretářky, přičemž maminka ji mezitím zapíše na meetingy vagíny...
Tím vším prochází Agáta a její matka určitým tragikomickým způsobem, který je jim vlastní. Takže sice se u toho neválíte smíchy, ale jinak hra baví různými gagy a rozhodně nenudí. Snad jen posledních 5 minut do celku moc nezapadá, závěrečná myšlenka má asi být vážná a bez nadsázky.
Toto představení bylo ještě okořeněno tím, že jedna z hereček se v napjaté chvíli netrefila na židli a svalila se na zem, což tu scénu totálně zabilo, a protože se přes veškerou snahu nedokázali aktéři přestat smát, tak si ji museli dát celou znovu. :))

G. Puccini - Madama Butterfly

2010-11-06T07:26:00.000-07:00

Po velmi dlouhé době zase opera na mém blogísku, máte radost? A nutno dodat, že opera velmi vyvedená, takže ty lístky kupované na poslední chvíli na černém trhu za to rozhodně stály. :)

A teď už k věci: Děj se odehrává v exotickém Japonsku, stále v tomtéž domku u pobřeží, a je rozdělený do tří částí:
1. americký námořník si do domku přivádí mladičkou japonskou nevěstu, ona je do něj bezhlavě zamilovaná, zřekne se své rodiny i víry, zatímco on se chce jen zabavit. Akt končí nádherným, možná trošku dlouhým duetem o svatební noci.
2. Butterfly žije v domku třetím rokem opuštěná, pouze se svojí služkou. Okolí se jí snaží naznačit, že má na Pinkertona zapomenout, ale ona na něj pořád věrně čeká. Ve chvíli, kdy se má dozvědět celou pravdu, zjistíme že s ním má malého synka. Celý tento akt stojí na výkonu hlavní protagonistky, která má ztvárnit emocemi zmítanou Butterfly. Csilla Borros je naštěstí vynikající sólistka, takže sem se rozhodně nenudila.
3. připluje loď s Pinkertonem a jeho americkou manželkou, chtějí dítěti umožnit důstojný život v Americe. Butterfly se odmítá vrátit ke starému životu gejši na ulici, loučí se se synkem a spáchá sebevraždu.

Na zpracování ND Brno se mi hodně líbily jednoduché kulisy, které představovaly typickou japonskou kulturu, vlastně jen jedna zeď jakoby z bambusových tyčí, a pár kusů nábytku hladkých a čistých linií. Jeviště se otáčí a děj se odehrává střídavě z venkovní a interiérové strany té zdi/závěsu. Plus uplně na okraji je fontánka s kapříky a točícím se vodním mlýnkem a odrazy ve vodě příležitostně vytváří povedené obrazy.
Co se hudby týče, tak se nejvíc nabízí srovnání s Verdim v rámci italské operní tradice. Verdi uplatňuje spíš jednoduchost a lidovou zpěvnost (cajdáky prostě), i u Pucciniho to jde trochu v náznacích cítit, vždycky ale končí u těch náznaků a hudba se rozvine do složitější kompozice.

jazz na leitnerce

2010-10-31T03:10:00.000-07:00

Ahoj ahoj! Tuhle jsem se vypravila s přáteli po dlouhé době na jazz do Leitnerky. Zahrály nám dvě brněnské kapelky.
Cowhill - šestičlenná skupinka, které bohužel zrovna onemocněli klíčoví hráči - saxofonista a klávesák. Přesto se nevzdali a vystoupili v tomto omezeném počtu (bicí, perkuse, kytara a baskytara), což bylo samozřejmě velmi sympatické a víc nahrávalo improvizaci... a v některých pasážích je podpořil narychlo sbalený týpek s foukací harmonikou. Tato situace měla i další pozitivum, a to že dala vyniknout basákovi.
Jinak jejich styl bych pojmenovala nějak jako chillout-latino-funky-jazz. Hrají písničky svoje i předělávky standardů. Prostě příjemná pohodovka.
Louis Pasteur - kapelka, hrající v obsazení bicí, klávesy/kytara,baskytara, saxofon. Jejich styl spojuje hlavně funky a jazz a ve výsledku srší energií (prostě jedna z těch kapel, které jsou naživo výrazně lepší než z nahrávky). Jednotliví hráči podali velmi kvalitní výkony.
Hodně pobavil song složený z titulních seriálových písniček a ~~Nothing else matters~~ Smells like teen spirit předělaný do 5/4 rytmu.
Takže zase jednou dobře vydařený jazzový večer. :)

Mozart! podruhé

2010-10-29T02:17:00.000-07:00

Zašla jsem si ověřit, zda můj první dojem z této muzikálové kultury v Městském divadle nebyl mylný. Měla jsem trošičku obavy především kvůli změněnému obsazení, ale naštěstí se moje obavy nenaplnily. Pokud to mám porovnat, tak se mi zřejmě líbil v hlavní roli víc Aleš Slanina než Dušan Vitázek, protože Mozart v jeho podání je takový správně dětsky šílený. Oproti tomu tentokrát jsme viděli mimojiné zpěv při chůzi na rukou, což teda zase klobouk dolů. Pěvecky jsou ale oba vyrovnaní.
V roli Leopolda Mozarta (pro příběh klíčová postava) opět zazářil vynikající Jan Ježek.
Na závěr nezbývá než souhlasit s bakim, že by měli tudle inscenaci zařadit častěji.
závěrečná sborová pecka v německém podání na jůtůbku:

Kontrabasy v akci

2010-10-26T04:24:00.000-07:00

Ještě bych se ráda vrátila k jednomu mimořádnému koncertu na JAMU, který se mi podařilo v září navštívit a byla by škoda ho tady nezmínit. Jednalo se o jeden z večerů v rámci X. Mezinárodního setkání kontrabasistů v Brně. Dle mého skromného názoru, v rámci města až překvapivě málo propagovaná akce ve srovnání s Mezinárodním cimbálovým festivalem ve Valmezu například. Mně však naštěstí neunikla!
První, co mne zaujalo, byla atmosféra ještě před zahájením koncertu, protože tak různorodě sestavené publikum jsem dlouho nezažila. Běžní návštěvníci koncertů na JAMU se mačkali vedle mládeže v hiphoperském stylu, podél zdi stála skupinka snad asijských turistů, kousek ode mě zase seděl drsný potetovaný týpek s řetězem kolem krku. Opravdu pestré to bylo. :)
První polovinu programu vyplnil sólista Vojtěch Velísek s doprovodem klavíru a předvedl vážně bravurní výkon několika vysoce technicky náročných skladeb. Tleskám!
Po přestávce měl nastoupit kontrabasový orchestr pod vedením pedagoga Miloslava Jelínka, v programu bylo uvedených asi 14 členů souboru, takže jsem napjatě očekávala, jak se všichni na to maličké pódium vejdou. Ale vážně to dokázali a hráli úžasně...některé pasáže byly strhující, přecijen zvuk kontrabasového seskupení dokáže vytvořit silný dojem. Na repertoáru má tento orchestr aranže klasických děl (Vivaldi, Handel, Mozart), filmové hudby i jiné perličky, v tomto případě to byly cikánské melodie, kde si vystřihl sólíčko vedoucí orchestru, a především mix hitů skupiny ABBA na závěr večera. To byla parádní třešinka!
na jůtůbu jsem vypátrala i nějaká videjka z toho večera, kvalita sice nicmoc, ale pro představu to poslouží: (ostatní pod tímto odkazem)

(mimochodem nevim, jestli víte o mojí slabosti pro basisty, ty velké ruce a tak. ;P Každopádně si dovedete představit, jaké blaho jsem si během tohoto vystoupení užívala. Mojí novou platonickou basovou láskou se stal Marek Švestka, ale na Tomáše Lišku jsem určitě nezanevřela. Snad se s nimi ještě uvidím. O:-))

Lásky jedné plavovlásky v Huse

2010-10-25T02:21:00.000-07:00

Inu, konečně jsem se donutila napsat alespoň o té asi nejzajímavější kultuře za poslední dobu, což byla návštěva divadelního představení Lásky jedné plavovlásky v Huse na provázku. Stejně jako České moře se jedná o součást projektu Perverze v Čechách, kde se ohlížíme do doby 60. let.

Tentokrát je to ale příběh úsměvnější: do zapadlé oblasti s dívčím internátem se má o zábavu přijet postarat vojenská jednotka plná mladíčků, ovšem namísto toho přijede skupina postarších záložáků. První půlka představení se odehrává na diskotéce, kde dojde k jejich střetu. Scénář nabalovacích tanečků je tady tak přesný, až je z toho jednomu do breku (podobně jako ve Formanově Hoří, má panenko).

Druhá půlka už víc zavádí politické téma, které vrcholí současně s příběhem hlavní postavy Anduly, každopádně vtipně to režísér vyřešil s herci nastrkanými do makety televizoru.

Co bych vytkla tomuto představení je opakování motivu z Českého moře se zhasínáním na scéně a to, že hlavní herečka hraje svoji postavu v obou případech stejně (možná záměr, těžko říct). Jinak ale dojem dobrý.

Bienálová noc

2010-09-20T12:55:00.000-07:00

Protože jsem fanouškem Moravské Galerie na fejsbůku, dozvěděla jsem se o této akci, kdy jako dozvuk Bienále otevřela MG v pátek večer svoje prostory k nahlédnutí všem zvědavcům. Vydali jsme se tedy do Uměleckoprůmyslového paláce, kde jsme si prošli hlavně výstavy plakátů a letáků, rozdělených podle země vzniku. Nejvíc mě zaujaly výtvarné rozdíly na základě písma (latinka, asijské znaky a arabské písmo). Jinak tomu samozřejmě vůbec nerozumím.
V promítacím sále jsme pak zkoukli pár ukázek z anifestu a nahlédli jsme taky do výtvarné díly, kde kreativci vytvářeli různé montáže. Brašule se jako správná kreatura taky zapojil. Já jsem se mezitím vydala ještě nakouknout do Pražákova paláce, kde probíhala výstava surrealistických plakátů. Většinou se na nich objevovala nějaká polymorfní stvoření. Podivná stvoření se však vyskytovala všude kolem mě, poněvač se na toto místo vypravili převážně brněnští bohémové... předtím tam měl autorské čtení J.H. Krchovský. Nemusim asi nic dodávat. :D

Z galerie jsme se vydali na jedno a skončili jsme na Malibu party s Backou a později v Livinu s P. Němcem a erasmákama. Konec už znáte, šlohli mi nový svetr. Tož tak.

Trojblok v Brně

2010-09-20T12:31:00.000-07:00

Takže abych dohnala resty, musím zde zmínit akci, které jsme se zúčastnili 15.9.2010 na nádvoří Domu pánů z Kunštátu. Jednalo se o benefiční vystoupení, kde se na programu vystřídaly tři kapelky. První nařadě byli Nuck Chorris Gang. V Brně docela povědomá kapelka, kterou jsem nicméně dosud neslyšela. A musím dodat, že jsem je neslyšela prakticky ani teď, poněvač nazvučení vážně nebylo dobré a pokud máte songy založené především na textech, tak je pak vystoupení docela v háji. Narozdíl třeba od jejich nahrávek na bandzone, kde je jim rozumět dobře a je to o něčem uplně jiném. Moc jsem si je ten večer po hudební stránce neužila, ale jinak byli kluci zábavní.
Další na řadě byli naši oblíbení Poletíme?, které už vážně nemusim představovat, žejo. Tentokrát jsem na ně byla vybavena svým novým Poletíme tričkem! Na můj vkus měla ale hudba z repráků zbytečné volume, nejednalo se o žádné velké prostory, takže to moje citlivé ouška nesla poněkud hůře, ale výkon podali hoši jako vždy výborný. Na Sadomaso se žádné dívce nechtělo a mě už si kupodivu pamatovali, tak v rámci gender korektnosti na podium vylezl hoch a byl naprosto výborný. Bavil mě hlavně jeho taneček, jak jsem později zjistila, tak to bylo, protože splňoval přesně tyto charakteristiky. :)
Při posledním přídavku praskla Rudolfovi struna, takže nemohl hrát na bango a byl fakt roztomilý, jak nevěděl najednou co s rukama.
No a posledním bodem programu byl můj nový oblíbenec Don Juan Disco, který přes počáteční nedůvěru všechny přítomné přesvědčil o svém nedostižném disco-umu. I Arnoštka zahrál, je prostě boží!!1

Ajo, asi bych měla dodat, že Don Juan nás patřičně nastartoval na další discořádění, takže jsme se vydali do Livinu, našeho oblíbeného klubu, kde jsme na parketě setrvali zhruba do čtvrté ranní. Já osobně jsem se domů skoro nedobelhala, jak mě nožičky bolely. :)

Praděda Fest 2010

2010-09-11T05:41:00.000-07:00

Zdravím všechny fanoušky kultur,

rozhodla jsem se konečně sepsat report o mojí hlavní prázdninové kultuře - srpnové dvoudenní akcičce v Hustopečích u Brna. Původně měl být stručný, ale bakin jej na svém blogísku ostrouhnul tak moc, že mi to přišlo líto a poněkud víc jsem se rozepsala... (pardon)
8. ročník Pradědafestu se stal letošní jasnou volbou, poněvač poměr cena/výkon byl prostě luxusní a zredukovanou Hrachovku jsme se rozhodli letos nezopakovat. :) Výsledný line up vypadal takhle:

Já jako jediná jsem si opatřila lístek víc než s měsíčním předstihem a napjatě jsem celé prázdniny sledovala, jestli se tam se mnou vůbec někdo vydá. Milíčovi svoji účast museli bohužel odříct a míša byl nemocen, ale můj nejmilovanější kulturní milenec naštěstí nezklamal a rozhodl se stát mým hlavním pradědaspolečníkem. V areálu se ale postupně objevili i další kulturychtiví přátelé.
Den 1:
počasí nevypadalo nicmoc, ale optimisticky naladěna, rozhodla jsem se přibalit si krom nezbytné ledvinky taky moje krásné nové sluneční brýle namísto pláštěnky. Sotva jsem však dorazila do Hustopeč, začalo (překvapivě) pršet. Nezbývalo než opatřit si pláštěnku jinou-tekutou-takže mé první kroky směřovaly do místní sámošky, pro šafrán a trochu toho zázvoru (resp. rum a kofolu :)).
Cesta do stanového městečka nebyla zrovna nejlíp označená, takže jsem se připojila ke dvěma spolucestujícím, ze dvou tras jsme si samozřejmě vybrali tu horší, ale ve stanovém městečku už mě čekal baki s postaveným příbytkem.
Blížil se čas první zajímavé kapely, takže jsme popadli své pláštěnky a vyrazili do areálu, kde právě DVA začali hrát.
Velice zajímavá dvojka, která má na repertoáru hudbu smyšlené kultury a jazyka, s použitím dechových nástrojů a smyček. Výsledek má rozhodně svoje originální kouzlo a zpěvačka to umí pěkně roztancovat. Další na řadě byla klučičí skupinka The Cornflakes, hrají takový průměrný rock-punk, zaujal mě hlavně bubeník svlečený do pasu. :D
No a po setmění už nastoupili Buty, na které jsem byla hodně zvědavá. Vypadali, že si to na pódiu užívají a my jsme si to užívali rovněž. Zařadili všechny nejznámější hitovky, mojeho milovaného Krtka, Tatu, Dlouhou ruku, Františka, nakonec i bakiho vytoužené Vrány, v poněkud podivné ska-připomínající úpravě. Ale je to pochopitelné, tolik let hrát pořád to samé musí být občas otrava.
Visací zámek
byla sem žankem pověřena ohledně Visáčů zjistit, jestli stojí za to navštívit jejich koncert. No popravdě, během jejich vystoupení jsem strávila víc času pokecem mimo stage s princeznou a víťou, protože mě naštvali pogující fanoušci, ale asi nebyli visáči uplně špatní.
Jiří Schmitzer
nastoupil sám s kytarou a dlouhým pásmem písniček. Člověk by se měl hlavně soustředit na texty a bavit se tím, ale ani po hudební stránce to nebyla nuda. Country a folk jednoduchá kytara byla fajn zpestřením večera. Texty byly samozřejmě náročné, takže si je vůbec nepamatuju. :) (jó a řekl prdel)
zde pravděpodobně následoval přechod do DnB šapitó, kde jsem setrvala zhruba do třetí hodiny ranní. Dramík byl velmi kvalitní a vnořila sem se do něj okamžitě i bez pověstných dnbbrýlí, kdo byl na scéně mě samozřejmě nezajímalo, údajně MIDI LIDI, takže asi to tak bude a můžu jim tedy vyjádřit poklonu.
Den 2:
v dopoledním volnu jsme vyrazili na obhlídku Hustopeč a doplnění zásob. Baki uvařil výtečný oběd a po něm se mi úspěšně podařilo vystřízlivět. Zanedlouho již dorazili Míša, Luca, Honzí a Mára, kteří si přivezli "dobrou náladu" díky soutěži vypij penis! Šli jsme se podívat na show s motorkama a až jsme se dočkali pádu, vydali jsme se zpět do areálu. (Foto:bakin)
Náš program druhého dne měli zahájit Poletíme? Těsně předtím stihli dorazit defektní cyklisté Krásný s Žankem. Poletíme? nedávno vydali nové CD, takže hráli písničky nové i dobře známé. Jedné z nich jsme se s Lucou mohly osobně zúčastnit, jmenovala se SadoMaso. No, vtipné to bylo.:) Za náš výstup jsme si vysloužily trička a CDčka. Luca se šla poté vzpamatovávat a já jakožto anonymní umělkyně využila možnosti pohybu ve VIP areálu vč. VIP toalet a pokecala sem si s některými členy kapely.
Mezitím se vystřídalo pár kapel, které jsem prakticky ignorovala. Na stage jsem se vrátila až na balkánskou jízdu s Dubiozou Kolektiv. A jízda to byla neskutečně energická! Dubioza je něco jako mix balkánského folkloru, rapu, hiphopu, reggae a kdoví čeho ještě a dohromady to funguje maximálně efektivně!!1
100 zvířat
tak tady asi nemusim nic psát, objíždějí jeden festival za druhým a koncerty jsou prakticky neměnné. Ještě se mi nezajedli, ale měli tu smůlu, že zhruba v půlce jejich programu začalo pršet, takže jsem se odklidila pod střechu. (toto je zhruba doba, kdy se údajně vytratila naše propašovaná poslední lahev tekutého prádla, ale já trvám na tom, že sem ji nevzala)
Parov Stelar Band
hlavní lákadlo festivalu. K tomu skoro nemám co říct, ta atmosféra se nedá ani popsat, strhlo mě to dokonale! Kontakt kapely s publikem byl skvělý, hlavně jejich saxofonista si to tam dával nejvíc a zpěvačka jakbysmet. Co k tomu dodat: chci ještě a víc!!1
Po Parovu jsme byli již dostatečně pod parou, já se dala do družného hovoru s fešným policistou Radimem zatímco baki se někde plácal v bahně (až po uši). :D Údajně taky nabaloval kočičky u toitoiek. Pak už šel naštěstí spát a my jsme opět úspěšně skončili v dnb šapitó, kde perfektně celou naši akci zakončil B-Complex. Někteří se pak vytratili na první ranní vlak a já to nakonec zabalila kolem páté.
Ráno jsme zbořili stany a vyrazili různými prostředky domů. Žánek na kole, ostatní vlakem, do kterého jsme se s bakim nevešli, takže jsme zkusili stopa a za chvilku už jsme byli v Brně. :)

A to je konec mého kulturního dobrodružství, tak zase příště naviděnou. :*

(ještě bych chtěla dodat, že na této akci jsem si velmi oblíbila nápoj Fizz, chutná jako sodovčička s různými příchutěmi, ale pozor, obsah alkoholu je zhruba jako v pivu! Ano i proto mi nejspíš tak zachutnal, ale používat jej jako brzdu nedoporučuju :D)

komponovaný festival na Hostišové

2010-08-17T10:56:00.000-07:00

Proč jej zpravidla nevynechávám?

1. Hostišová je prdelka přes jednu prdelku od té naší tečovské zadnice
2. Organizátor je správně zapálený a krom toho můj známý
3. Festival má krom pobavení nás všech taky nějakou myšlenku
4. Pohodová atmosféra, lidí tak akorát a navíc hodně známých, které vidím právě tak jednou do roka zde na tomto místě
5. Za bárem to tam šéfuje můj kamarád a nejlepší koktejlmajstr Tomášek (letošní fialové kaluže na přání fakt luxusní)
6. Kapelky hrají většinou neznámé, ale zapařit se na ně dá, od loňského roku je i dramíková scéna

Samozřejmě by to chtělo vychytat nějaké detaily... např. aby se hudební scény navzájem nerušily, nebo lepší organizace doprovodného programu, páč člověk nikdy neví, kdy co vlastně bude.

Co mi přinesl konkrétně letošní ročník?
- pozorování hvězd s výkladem odborníka z brněnské hvězdárny, většinu z toho jsem samozřejmě stihla úspěšně zapomenout :(
- skoky na laně
- objev Disco Don Juana, který se stal závěrečnou třešinkou na dortu oficiálního programu. Tendle člověk si vystačí uplně sám s trochou techniky. Jako podklad si pustí do každého songu nějaké správné retrodisko a do toho chrlí zábavné texty. Člověk, který ve třpytivé košilce a zvonáčích předvádí discoshow mezi balíky slámy, je prostě kouzelný! Vytleskali jsme si asi 10 přídavků, vč. "božího Arturka", kterým mi teda udělal radost největší. No a odjely jsme s maminou spokojené domů. Bratr s přítelkyní, kteřížto absolvovali i program neoficiální, vrátili se poněkud dobití, když se jim podařilo na kolech havarovat cestou do kopce...
Toliko k této unikátní akcičce. Zase za rok. :)

Hmyz v Holešově

2010-08-15T09:48:00.000-07:00

Tak výtvarnému umění bohužel moc nerozumím, ale tuto výstavu děl Alfonse Muchy v holešovském zámku jsem jakožto laik ohodnotila velice kladně. V současné chvíli běží rozbouřená debata ohledně umístění Slovanské epopeje, tak tu tady bohužel nenajdete. :) Zato jsou zde mimojiné přípravné nákresy k tomuto veledílu, které pěkně přibližují jeho složitý vznik.
Výstava se rozprostírá do tří místností, které samy o sobě jsou zdobené barokními stropními malbami. Muchovo dílo asi moc představovat nemusím, většina si vybaví jeho typickou tvorbu - ženská, dlouhé vlasy a nějaké ty kytky. Někomu přijde možná až moc monotónní. Nicméně když se člověk má možnost pořádně zadívat na detaily, na které upozorňuje kurátor výstavy ve stručných popiskách, tak je každý obraz něčím zvláštní. Zajímavé byly i obrazy, které symbolizovaly autorův vztah k rodným Ivančicím. Součástí výstavy je také promítací místnost, kde běží dokument o Muchově životě a době pro zvědavce.
Kdo můžete, tak určitě doporučuji brzo navštívit, výstava v září končí.

Comedy Express

2010-07-30T11:16:00.000-07:00

Jedna z mála prázdninových kultur v Brně, takže se neni čemu divit, že Alterna byla nacpaná k prasknutí...

Jde o slet krátkých improvizovaných scének v podání hrstky herců, kteří nemají sebemenší šanci na přípravu a vyloženě vaří z vody. Zadání si připravuje jednak moderátor večera a druhak se losuje z klobouku téma vymyšlené diváky. Z toho, co jsem měla možnost vidět, byly promyšlenější a tímpádem úspěšnější ty předpřipravené kousky. U mě sklidily největší úspěch konkrétně scénky "Jestli víte co tim myslim", MS v luskání a bublinková koupel.

Zúčastnění herci Roman Blumaier, Jiří Kniha a Saša Stankov mají můj obrovský respekt, poprali se s tim s vervou a ještě si to dokázali užívat. A že taková improvizace není uplně snadná věc se mohli přesvědčit jejich hosté, kteří bohužel nebyli schopní tak pohotově reagovat a vypadali občas trochu ztraceně. Já sem se bavila i tak dobře, takže příště se klidně zase na tuto partičku zajdu podívat.

České moře

2010-05-06T13:02:00.000-07:00

Druhé představení v podání Husy na provázku, tentokrát z poněkud jiného soudku, aneb závěrečná část projektu Perverze v Čechách.
Začátek zůstal víceméně nepochopen - na scéně bazének a spousta lidí jen v plavkách, děj hodně chaotický, resp. téměř žádný. Doufali jsme, že ve druhé půli se nám dostane alespoň částečného vysvětlení...
...krom závěrečnému odhalení dvou ženských ňader (baki to sledoval z lepšího úhlu, takže případně dotazy směřujte na něj) jsme se dopracovali k něčemu, co by se snad dalo nazvat částečným prozřením. Hra se snaží hlavně poukázat na některé velké neduhy dnešní konzumní společnosti, které kontrastují s nezkaženým světem lehce zpomalené Rity a do toho příběh hocha, kterého touha po svobodě v podobě výletu k moři dožene k zoufalým činům.
Vrcholem představení je pak jednoznačně zhmotnění Michaela Jacksona na scéně s labutí!

Co k tomu dodat, bylo to hodně náročné a režisér to svými zásahy divákům zrovna neulehčuje, ale vynahradil nám to koncert skupiny Meteor bezprostředně po představení. Meteor má v repertoáru ty největší retropecky v podání herců divadla, tak jsme si s bakim dali pivínko, twist a ploužáček a bylo to fajn.

Ubohá Rusalka bledá

2010-05-06T11:29:00.000-07:00

Naskytla se možnost zavítat prozměnu na představení divadla Husa na provázku, se kterým jsem doposud žádnou osobní zkušenost neměla. Jednalo se o divadelní zpracování klasické Dvořákovy Rusalky. Na netu se k této události píše, že se máme vybavit teplým oblečením, popř. deštníky, poněvač se část představení odehrává venku, tož na to sem byla samozřejmě zvědavá.

Celá první část se skutečně odehrála na nekrytém nádvoří divadla, kde po balkónech pobíhaly nekromanské bludičky, z nichž Rusalka vypadala jednoznačně nejmrtvolněji, za oknem se vznášel utopenec a my byli zahaleni v "lesním" dýmu a bedlivě sledovali, kde se zrovna vynoří jaká postava. Asi nejsilněji na mě zapůsobil rozdíl oproti opernímu zpracování (viz. Rusalka v Brně), kde hudba je krásná ale scéna poměrně strnulá. Tady se naopak pořád něco pohybuje, ale samozřejmě pěvecké výkony žádná sláva.
Poté, co se Rusalka rozhodla "zhmotnit" a učinila se člověkem, byli jsme po skupinkách lokajema dovedeni do interiéru a děj se přesunul na zámek. Bohužel ve druhé polovině dostal více prostoru pan princ, kterého zpěv jsem vydýchávala nejhůř. Ale zase proběhlo několik vtipných scén a využití vodní scény na jevišti bylo zajímavé a zábavné.

Nakonec to dopadlo jak to dopadnout muselo a já odcházela z první návštěvy Husy vcelku spokojená.

Lékárník - ND Brno

2010-04-23T07:43:00.001-07:00

Ó, jak nudné a šedivé jsou teď moje večery!!1 Tak jsem zas jednou vyrazila na operu, tentokráte padla volba na Lékárníka od Josepha Haydna v Redutě. Připravila jsem se na netradiční zpracování, nicméně asi ne dost, poněvač v první chvíli jsem byla nemálo zaskočena. Jistě si vzpomínáte, jak jsem chválila pokrok brněnské operní scény v podobě titulkovaných oper. V této inscenaci toho využili trochu jinak a zapojením titulků jako svébytné části opery vzniklo vskutku netradiční dílko.

Lékárník je klasicistní opera o třech dějstvích a popravdě řečeno, ve své originální podobě by dnes přitáhla jen velké fandy a znalce žánru. Originální otočná scéna ve tvaru a barvě našeho oblíbeného ibalginu + titulky sestavené z nadpisů internetových stránek typu novinky.cz + perfektní režie byly neskutečně zábavné a posunuly celé dílo do nové roviny, nicméně určitě hudební stránku nezastínily. Pěvecké výkony všech 4 aktérů byly pro mne bezchybné, krásné hlasy, skvělé herecké výkony, tolik se lišící od statických projevů běžných na operních scénách, mladá krev s chutí dělat něco netradičně a naplno. Na jevišti se hýbalo doslova vše, včetně vystřelených kulek.
Já jsem si toto představení užila maximálně, nicméně pro někoho, kdo nemá vztah k hudbě Haydnova období, by to zřejmě takový zážitek nebyl. Jede se hodinu a půl bez přestávky, takže by ani nemohl v půlce utéct. :)

zuzikův alternativní vesmír...

2010-04-13T12:52:00.000-07:00

Bohužel jsem se už nevešla do sálu na velmi poučnou hru Jak sbalit ženu v Buranteatru.
Abych tedy nesmutnila, došlo na alternativní plán B... Absolventský koncert na klarinet na JAMU...
...no couž, taky dobrý, dost dobrý.

Německý oběd

2010-04-11T10:25:00.001-07:00

Úspěšně se mi podařilo tento semestr zrušit studium milované Deutsch, tak jsme se alespoň vypravili na tenhle německý pokrm s notnou dávkou černého humoru, který navařil Thomas Bernhard a servírovala divadelní scéna Reduty. Neodradil nás nezájem diváků, který se dá vysledovat na stránkách NDB, ale mohlo nám to mnohé napovědět.

Německý oběd není jen tak ledasjaká divadelní hra, jedná se o několik jednoaktovek, všechny se ale dotýkají jednoho společného tématu- nacismu, trochu nezvykle z pohledu té "temné strany". V Bernhardově podání jsou dialogy dotažené až do absurdity, z jeho humoru vás trochu/dost mrazí (po ohlášení přestávky následovala asi minuta nevěřícného ticha).
Dle mého názoru se toho Reduta chopila dobře a hlavně je fajn, že si troufá nabídnout i kousek, který spolehlivě sál nenaplní, ale donutí diváka trochu přemýšlet.

jarní dechovčička

2010-04-11T09:32:00.000-07:00

Drazí přátelé kultur, samozřejmě že i tato událost stojí za povšimnutí na tomto blogu!

Posledně jsme se v rámci dohodnutého termínu sešli v Dělnickém domě v Židenicích. Omladina sice v rekordním počtu 3 párů (Švecovi, Milíčovi a já s bakim), zato zkušených tanečníků a tanečnic tentokrát moc nedorazilo. Konstatovali jsme, že se nejspíš všichni šetřili na nastávající týden, kdy se měla konat nějaká speciální velikonoční dechovčička, každopádně jsme z toho byli malinko zklamaní.
K účasti omladiny bych dodala, že nyní prvně absentovala Martina, toho času v Norsku, a posledním členem spolku přátel dechovky se stoprocentní účastí je tak dravec Pínou.

Nicméně, kdo nemohl chybět byl mýdlový děda! V mé nepřítomnosti se naší společnosti představil jako pan Ladislav a dovolil si na jeden tanec ukrást Janie...Péťa se tak stal největším lůzrem večera. Ladislavovi pak věnoval Péťa jednu písničku na přání a Janie dostala prozměnu od Ladislava možnost mu "tam" na sklonku večera šáhnout. Nevyhráli jsme ani lístky na další dechovčičku ani víno. Couž. Tak jsme alespoň využili veškerého volného tanečního prostoru na parketu a nově jsme kromě polky, valčíku, waltze a tanga pocvičili také jive.
tango v podání milíčů
polčička v humpoláckém stylu švecůjá a baki waltzujem (nebo tangujem)

a nakonec Janie jak sahá Ladislavovi "tam"
Příště se snad podaří vychytat termín na Semilasse, ale i tak jsem s poslední dechovčičkou spokojena. Hustokrutokapela Královopolka hrála dlouho a dobře. Těšíme se příště. :)

Cikáni jdou do nebe

2010-03-19T08:04:00.000-07:00

Tento muzikál slaví v Brně úspěchy už dlouho, tak jsem byla na něj zvědavá. Příjemné překvapení se ale nekonalo. Spíš než o příbeh tady jde o atmosféru cikánského nespoutaného života, kdy ani láska nepřemůže touhu po svobodě a tak zcela nepochopitelně musí na konci zemřít.

Ústřední dvojici ztvárnili Soňa Jányová a Martin Havelka. Těm nemám ve výkonu co vytknout, jejich role jsou psané jednotvárně a pěvecky nenáročné, takže nebylo moc co zkazit. Neříkám, že Jányová neměla svoje kouzlo coby vědma, ale prakticky se tam v žádné jiné poloze nepředstavila. Zobar byla postava o něco zajímavější, ale taky se nijak nevyvíjel a jedině Havelkův skvělý výkon zabránil tomu, aby člověka nezačal nudit.
Co se týče celkově představení, kdyby bylo o polovinu kratší, nic by se nestalo. Začátek je zbytečně roztahaný, druhá půlka určitě lepší. Každopádně bych to asi pojala trochu jinak, místo častých výjevů z jednoho nebo druhého cikánského tábora, kde se odehrává prakticky totéž (chlast, tanec, zpěv), bych dala víc prostoru ústřední dvojici, která se sejde za celý děj jen ve třech scénách (trochu málo na tak tragický konec).
Nejvíc jsem ocenila live cimbál v pozadí, poněvač to je moje srdeční záležitost.

Shrnutí: romská kultura v pěkném pozlátku (nechyběla ani trocha ženské nahoty), zábavně a nenáročně naservírovaná pro návštěvníky mdb, hudba nenáročná, leč chytlavá, děj a hlavní myšlenka slabší.

Probuzení jara

2010-03-18T11:00:00.000-07:00

Do městského divadla jsem se po úspěchu Mozarta těšila hodně, nicméně ani jeden z těchto dvou představení se mu bohužel zdaleka nevyrovnal.
Probuzení jara je novodobý muzikál v převážně rockovém stylu, kde hlavním záměrem je vyjádřit komplikované emoce dospívající mládeže a mezigenerační propast. Každá jednotlivá píseň je v podobě osobní zpovědi. A že bylo z čeho se zpovídat, krom ústřední "normální" dvojice tu máme děvče zneužívané otcem, děvče vyhnané z domova, učiteli šikanovaný chlapec pod rodičovským tlakem páchající sebevraždu, homosexuální dvojice... No podle mě mohli autoři trochu ubrat plyn v tomto směru. Po hudební stránce neurazilo ani nenadchlo. Přesto však s odstupem času hodnotim toto představení spíš pozitivně, protagonisté předvedli slušné výkony, i když teda Ivana Skálová jako naivní Wendla trochu přehrávala, ale Melchior (J.Mach), rozervaný Moric( V.Blahuta) a dvojice dospělých (Junák, Konvalinková) byli zahráni skvěle. A nechyběly ani lechtivé scény (líbání s mikrofonem zní fakt skvěle), smutný konec pak rozplakal i několik slabších povah v sále.

Porgy a Bess v Brně

2010-02-27T09:15:00.000-08:00

Netradiční abonmá brněnské filharmonie nabídlo tentokráte koncertní verzi Gershwinovy jazzové opery a tuto mimořádnou příležitost jsem si opravdu nemohla nechat ujít.
K navození té správné atmosféry posloužila první polovina programu, kdy vystoupil zpěvák Lee Andrew Davison s jazzovým triem a společně provedli několik známých gospelů a spirituálů. (Svým proslovem v češtině pak připomněl oblíbeného Mirečka z básníků) :)
Musim teda smeknout před výkonem, za který by se nemusel stydět ani Ray Charles. Davison si to vyloženě užíval a zpíval hlavně od srdce, tak jak to má u gospelů být, s melodií se mazlil skoro jako Bobby McFerrin, no prostě paráda. Skoro sem měla chuť zvednout se ze židličky a vykřikovat Thanks, my Lord!, Jesus loves me!! a tak, jak dycky ve filmech černoši dělají v kostele. :D

Po přestávce už nastoupili filharmonici s jazzovým triem uprostřed a u mikrofonu to rozbalila Barbora Řeháčková-Mindrinu, zpěvačka s krásným, plným hlasem (a dekoltem) a skvělým jazzovým feelingem. Ta se pak střídala s Davisonem a fakt, jedna písnička lepší jak druhá! Kdyby to šlo, tak si i CDčko koupim. No a filharmonici tentokrát vypadali, že je ten jazz i baví, ne jako kdysi, takže nemám co vytknout. Jedna z nejlepších hudebních kultur, na kterých jsem v Brně byla. Kdybych udělovala body nebo ceny, tak dám 10 z 10 zuziků. ;)
Ukázečka: It Ain´t Necessarily So a eště jedna My Man´s Gone

Carmen

2010-02-25T03:29:00.000-08:00

Divadelní vlákno na Plkárně mne donutilo brát moje předsevzetí konečně vážně. Po dlouhé době se teď objevil v programu Janáčkova divadla balet, který mne lákal. Navíc jsem na něj dostala samé dobré reference, takže nebylo co řešit.
Samotnému baletu předchází vystoupení tanečnice flamenca, což je v rámci Carmen velice sympatické spojení žánrů. Poněvač jak jistě víte, tak flamenco tradičně vyjadřuje podobnou náplň, jako se odehrává v příběhu Carmen.
K samotnému baletu - "staré" téma s moderní choreografií. Hudební podklad tvoří překvapivě Bizetova opera, je inscenován velmi zajímavě především z pohledu barev a světel. Užívá opravdu netradiční prvky, např. ve scéně s vojáky zavěšenými hlavou dolů, jejichž stíny se rafinovaně odráží na podlaze, nebo efektní oblaky prachu atd.
Pozitivem je také nenáročnost co se délky týče - trvá něco málo přes hodinu. Přesto bych návštěvu nedoporučila tomu, kdo čeká klasický balet nebo kdo nezná minimálně hlavní zápletku příběhu o Carmen. Já třeba kdybych předtím neviděla operu, tak jen těžko domýšlím, která bije. Tím chci nenápadně naznačit, že tendle balet nutí člověka taky k zamyšlení o ději na jevišti, neservíruje všechno na zlatém podnose. Takže pozor na to, kulturní konzumenti! ;)

Zlatí chlapci (...vstupte!)

2010-02-10T08:50:00.000-08:00

Zuzikovi konečně skončilo zkouškové a ihned byl neplánovaně přizván na kultůru. Tentokráte se jednalo o činoherní scénu Mahenova divadla a hru Neila Simona. Za pozvání jsem tedy nechala okusit svým doprovodcům něco málo z té naší školní protekce a tak jsme vychytali velmi levně parádní sedadla v první řadě. To se ukázalo být velkou výhodou, protože hlavní herecké duo - Zdeněk Dvořák a Bedřich Výtisk ve svých rolích podali hodně zdařilý výkon a vidět jejich výrazy zblízka stálo rozhodně za to.
O co vlastně šlo? Tož, o konverzační komedii o dvou vysloužilých komicích v penzi, kteří tvořili 30 let nerozlučnou dvojici a poté spolu 12 let nepromluvili. Teď se mají na jedno vystoupení dát opět dohromady, což je při jejich tvrdohlavosti, všem tom dloubání a prskání opravdu nemožné. Jenže co se škádlívá, to se rádo mívá, žejo.... :)
Po nedávné návštěvě amatérského divadla v Desertu (viz bakiho Mlhobus) rozhodně velmi podařená kultura a to nejen díky dokonalé atmosféře Mahenky. Tak zase brzy nashle.

Otevření nové sezóny - Mozart!

2010-01-06T05:42:00.000-08:00

Drazí přátelé kultur,

tímto vás dodatečně vítám v roce 2010 a přeji hojnost vlastních převážně brněnských kulturních zážitků!!1 Osobně mám v plánu teď trochu zapracovat na mém kulturním životě, čas mám, peníze sice ne, ale průkazku na slevu jo, takže je na čase toho začít pořádně využívat! Tak jedna-dvě kultury týdně by mohlo být optimální.
Novou sezónu jsem zahájila průzkumem pole doposud neprobádaného - vypravila jsem se na hudební scénu Městského divadla Brno (MDB). Pokud se ptáte, proč až teď, po 3 letech v Brně, tak evidentně neznáte ceny jejich lístků. Druhým důvodem je to, že obecně na našem ústavu je MDB nazíráno v takovém jakoby pohrdavém světle. Takže teprve zkouškové a nutná potřeba prokrastinace mě dohnalo k tomuto odvážnému činu.

Muzikál Mozart! je něco nesrovnatelného s tím, co v posledních letech vzniká na české muzikálové scéně (resp. českém muzikálovém bahně). Hudebně je poměrně blízký kultovnímu Jesus Christ Superstar, ať už svým převážně rockovým stylem nebo výborně přeloženým libretem. Nejde o žádné primitivní rockové písničky, melodie a aranž jsou poměrně technicky náročné a výborně propracované, a když je v některých pasážích doplní sborové vokály, tak to už je vážně vyšší dívčí.
Najdou se tady ale i kousky ve stylu klasické kabaretní show a ty jsou naprosto bravurně provedené a v záplavě rocku velmi osvěžující. Tleskám!
Další věc, která mě především v první polovině nesmírně těšila, byly některé hudební vychytávky, které nejspíš běžný divák ani nepostřehne. Třeba aranže obsahující cembalo namísto klavíru, důraz na smyčcové nástroje nebo drobná valčíková předehra, když se děj přenesl do Vídně. Všechny tyto nenápadné záležitosti odehrávající se v orchestřišti dělají ve výsledku opravdu hodně. Ve druhé polovině už jich bylo bohužel poskromnu, z "baroka" soundu se přešlo definitivně na moderní zvuk.
No a v neposlední řadě to byly výkony protagonistů, které měly opravdu vysokou úroveň. Dospělý Mozart si herecky nejspíš vypůjčil něco málo z Formanova Amadea, ale to nebylo na škodu. Nápad obéct ho do dněšních hadrů a dát mu dredy hodnotím jako velmi zdařilý.A z hlediska zpěvu neměl chybu, stejně jako ostatní představitelé hlavních rolí.
Snad jediným nedostatkem tohoto muzikálu je absence nějaké vtíravé pecky, kterou by si člověk zpíval celou cestu domů. Nejspíš cena za kvalitu proti primitivnosti.
Abych to shrnula, tímhle představením u mě nasadilo MDB vysokou laťku a doufám, že při příští návštěvě nebudu zklamaná. A pokud se bude Mozart ještě reprízovat, určitě si na něj znovu zajdu.
Na závěr obrázky pro Péťu:

Zlí chlapíci

2009-11-13T13:33:00.000-08:00

Včera jsem se vypravila na koncert v rámci festivalu Nová hudba Plus, který aktuálně v Brně probíhá, a to konkrétně na čtyřku světových improvizátorů s příznačným názvem Bad Boys Collective. Hrajou v obsazení: klavír, violoncello, kytara a bicí. No absolutně jsem netušila, co mají tidle pánové za repertoár, nakonec jsem zjistila, že se zaměřujou na tvorbu Johna Cage - jednoho z hlavních představitelů experimentální hudby 20. století, pracující se zvukem a hlukem. (Osobně se nepovažuje za skladatele, ale organizátora zvuku, to myslim docela vypovídá).
No představení to bylo každopádně zajímavé, kdo by čekal, že uslyší "normální" hudbu, tak by byl asi dost překvapen. Na nástroje totiž pánové nehrají tradičním způsobem, nýbrž vylučujou na ně spíš skřeky a zvuky rozličného charakteru. Např. když po strunách kytary přejíždí nafouknutým balonkem apod. Vrcholem večera byla nejspíš hra na kaktus.
Mě to hodinové představení naladilo na zvláštní vlnu, takovou přemýšlivou, rozhodně ne pozitivní, tak jak tomu bývá po návštěvě klasického libozvučného koncertu. Ale působí to asi na každého jinak, docela by mě zajímal názor ostatních posluchačů. Hlavně se cítím obohacena v rámci předmětu Vysvobození zvuku z pout hudby, který tento semestr navštěvuju, poněvač jinak se k soudobé hudební avantgardě moc nedostanu.

Mladí talenti

2009-11-07T12:56:00.000-08:00

Tak se mi podařilo konečně vytáhnout mého jubilejního čtenáře na nějakou kulturu (tímto dík za supr společnost ;)) . Tou kulturou byl koncert organizovaný ve spolupráci brněnské filharmonie a JAMU, který se konal v krásné atmosféře Besedního domu. Jak se ukázalo, tak o tento koncert byl mimořádný zájem, takže jsme byli rádi, že na nás zbyly vstupenky a zřejmě se nová marketingová strategie filharmonie vyplácí... (to zas koumu z hlediska mého studia a ohromně tomu rozumim)

Filharmonie a tři klavírní sólisté měli na programu staré dobré kamarády Bacha a Mozarta, ovšem dílka pro orchestr se třemi klavíry přecijen nepatří na běžný repertoár, takže o to to bylo zajímavější. Po přestávce jsme dostali naservírovanou jako bonbónek mimojiné Bachovu Suitu D dur, takže ta zapůsobila samozřejmě spolehlivě. V samotném závěru pak zazněla autorská skladba zúčastněné sólistky, s názvem Di Ritorno. Osobně mi to přišlo jako takový mix Stravinského (co se rytmiky a barvy týče) a zvukových experimentů 20. století (netradiční způsob hry na nástroje, využití konkrétních zvuků ulice). Nijak zvlášť nás to tedy neoslovilo, každopádně bylo zajímavé poslechnout si, jaká hudba v současnosti na poli artificiální hudby vzniká...
Teď zrovna probíhá festival soudobé hudby, takže plánuju ještě nějaké další návštěvy v brzké budoucnosti a doporučuju všem přátelům kultur!

Chci žrát!!!1

2009-10-08T10:37:00.000-07:00

Tak jsem se tento týden velmi spontánně rozhodla navštívit představení Malý krámek hrůz v podání brněnského amatérského divadelního spolku SUUD, kteréžto se konalo na prknech divadla Barka. Trochu mě bohužel odrazovala cena, poněvač ta chtě nechtě odrážela výši vstupného nedotovaného veřejnými financemi nebo jiným běžným zdrojem dotací (již mám za sebou první hodinu Ekonomiky kultury na toto téma, takže problematice velice rozumím). Nakonec jsem se ale rozhodla jít a obohatit svůj život další kulturou a rozhodně nelituji!

Jednalo se o muzikál z 80. let vytvořený podle nějakého béčkového filmového hororu a jelikož jsem příznivce slaboduchých zápletek, bylo to přesně něco pro mě. V podstatě příběh o lásce v prostředí zahradnického krámku, sadistickém dentistovi a o kytce, která mluví, zpívá rocknroll a krom toho taky tak trochu žere lidi.
Hudba byla taktéž velmi prostá, ve stylu rocknrollu 60. let, takže to k tomu příběhu naprosto pasovalo. Toto představení ale nikterak nestojí na hereckých a hudebních kvalitách jednotlivých aktérů (i když samotná kytka je provedena fakt geniálně), nýbrž na přímočarém humoru, který se v rámci té "béčkovosti" nabízí, a tento potenciál je využitý velmi dobře.
Když to shrnu, bavila jsem se vážně skvěle a fandim SUUDu v další muzikálové činnosti.

událost na zuzikově blogu

2009-10-07T09:33:00.000-07:00

Nyní je počítadlo na čísle 998, takže bych chtěla předem pogratulovat tisícému tuto stránku otevřivšímu příteli kultur!!1

Dechovčička podruhé

2009-10-07T05:35:00.000-07:00

První zajímavou kulturou semestru se stala naše již druhá návštěva místní arcihustokruté dechové kapely Královopolka. Ovšem s několika malými změnami, zaprvé, organizace se tentokráte ujal taneční nadšenec Míša a dle hojného zájmu o účast na internetu fejsbuk to vypadalo, že budou naše taneční řady četně rozšířeny. Zadruhé, místem konání nebylo Semilasso, nýbrž Dělnický dům Židenice..vznešené jméno pro konání tak vznešené akce. A tak se Zuzik v neděli 27.9. zase jednou odpřírodnil a jako řádně načančaná a vymóděná dámička vyrazil do víru města...
...s gentlemany Míšou a Péťou jsme se šťastně shledali v brněnské MHD, kterážto, jak víme odminule, je nejlepším prostředkem pro tancechtivé účastníky dopravního provozu. Za cesty jsme však zjistili, že nikdo z ohlášených účastníků se nakonec nedostaví a tak jsme v tomto nepříznivém lichém počtu nesměle vstoupili do sálu. Velice nás poté rozradostnila zpráva, že se ještě připojí tanečnice Martina a doplní tak stavy. Mezitím jsme si objednali jedno na kuráž (nováček Míša rovnou dvě) a semtam jsme dali řeč s mýdlovým dědou, který navážno konstatoval, že pánové asi mají něco s nohama, když nechají dámu (to jakože mě) sedět. Marťa si pak taky jedno hopem dala a konečně jsme mohli vyplout na parket.
A plulo (jakože ne od slova plivat) se nám po něm nádherně, poněvač zde jsme se nesetkávali ani s nedostatkem prostoru, ani s nevrlými obličeji našich kolegů na parketu... Chvíli sice trvalo, než jsme sladili naše propracované taneční techniky, ale pak už bylo vše v nejlepším pořádku. Opět jsme si nechali zahrát několik skvělých písní na přání, zapěli jsme si Táboráku plápolej, opět jsme nevyhráli salám v tombole (ale já jsem aspoň mohla mýdlovému dědovi šáhnout tam, kam normálně nikdo nesmí...), opět jsme natrénovali nějaké parádní pózičky a opět jsme odcházeli maximálně spokojeni. Tedy jediné, co se nám tentokrát nevydařilo, byl taneček se zkušenými harcovníky a harcovnicemi.

Nicméně i tak jsme v samotném závěru byli pochváleni, že se umíme takto bavit a jedna pani nám dokonce řekla, že by chtěla taková vnoučata, no není to krásné??! Zatlačte slzu, přátelé kultur, a popřemýšlejte o účasti na dechovčičce, neboť tato patří skutečně mezi nejluxusnější akce, kteréžto je možno absolvovat.
Zde několik ilustrativních fotografií:

Semestr Podzim 2009

2009-10-01T09:04:00.000-07:00

Jupí jupí, tak už nám začal nový semestr a s ním očekávaná spousta nových, mimojiné kulturních zážitků...
mimochodem Zuzik na začátku září obdržel titul Bc. z Hudební vědy, takže už na ty kecy tady má aji papír (teda vlastně ještě nemá, promoce budou teprv v listopadu, ale tak teoreticky jakoby už ho vlastní... ;))
Letos to sice zase bude pořádná studijní makačka, ale kultura muší bejt, velebnosti!!1

Naše milované brněnské Národní divadlo secvičilo nějaké nové kusy, tak jsem na to samozřejmě velmi zvědavá a taky na filharmonii bych teď chtěla občas zajít. Koncerty zatím moc vysondované nemám, nějaký jazzík by to chtělo po dlouhé době navštívit, v Alterně má hrát mimojiné senzační Rudy Linka, ale možná spíš zajdu na někoho, koho jsem ještě naživo neslyšela. Jazzový program v Brně je teď dost našlapaný... viz alterna nebo stará pekárna, tak uvidíme, kam se nakonec vypravíme. No a třeba se nakonec dostane i na Nedvědy a Vaška Neckáře. ;)

Tak zatím ahoj a brzy již očekávejte report o Dechovčičce č. 2.

Hrachovka!!1

2009-08-01T02:46:00.000-07:00

Tak nastal čas zase přinést nové zpravodajství ze světa Zuzikova kulturního života, poněvač poslední záznam z dubna je dosti děsivý. Ne, že by se snad od té doby žádná kultura nekonala, ale nějak to nestálo v porovnání s kulturami minulými za řeč... ;)

Poslední událost ale za zmínku určitě stojí. Tak nějak se stalo, že jsme se vydali v počtu 4 ks na dvoudenní hudební festival Hrachovka u Valmezu. Nejdřív to teda vypadalo, že budu křenit Milíčům, ale můj milenec baki se nakonec usvolil nás poctít svou účastí, což nás velice rozradostnilo!!1

Měl to být takový kompromis mezi velkofestivaly typu Sázavafestu a pidifestivaly s neznámými interprety, typu nevimco. :) Avizované 4 stage se měly postarat o slušný program, takže jsme cestou tam trpěli schizofrenními pocity, které vystoupení si vlastně vyberem, utěšili jsme se však čtením Medvíka Pú. :) Na nádraží ve Valmezu jsme se přivítali s "mírně" opožděným bakim a pak jsme slavnostně dojeli na místo. Vyfasovali jsme krásné hrachovkové náramky a v téměř prázdném stanovém městečku jsme si postavili základnu v očekávání věcí příštích...

První den měl přinést hlavně Xaviera Baumaxu, Xindla X, Gaia Mesiah, Ewičku Farnou (to jest péťovu favoritku), Skyline a Timudej. Docela nás ale příjemně překvapila brněnská kapela Tokamak, která pak doprovodila i duo Čokovoko (o těch si myslim své, ale budiž). Naopak Záviš vůbec nepřekvapil. :D Jo a Xindl hrál vlastně do pasu nahý, tož to bylo něco pro mě. :D

Ewičku jsme stihli už jen na posledních pár songů, ale nezklamala a mocinky jí to slušelo!!1 Pokud mi paměť slouží, tak jsme se pak vydali okusit místní šíšu, která byla vskutku exkluzivní, a baki mezitim splašil autogram od samotné Ewy (aspoň to tvrdí, ty klikyháky nešly moc rozluštit)

Nejlepší kapelou večera pak byli jednoznačně Skylini, kteří to rozbalili tak, že ani mírný deštík nevadil a pěkně jsme se zapotili při tanečních kreacích. Pak už ale pršelo solidně, takže místo Timudej na hlavní otevřené stage jsme si poslechli Pudingy (a jejich nejlepší pecku Majkl Džeksn) v krytém stanu a tím se náš první den skončil.

Do druhého dne jsme se probouzeli plni nejistot ohledně počasí, které stále nevypadalo moc dobře. Zjistili jsme, že během noci proběhla po našich stanech jakási invaze slimoušků a vydali jsme se na průzkum Hrachovce, v místním koloniálu jsme si zakoupili nanuky Míša a někteří navíc krabicáky červeného s kofolou (mňam). No pak se přehnal trošku lijáček, tak jsme se evakuovali do stanu a mastili švindla. Brzo to přešlo, načež jsme byli obeznámeni smutnou zprávou o nízké festivalové účasti a tudíž zrušení velké části zbývajícího programu. Přišli jsme tak o Flerety, Živé květy, Docuku, Ty syčáky, Zion Train a další, to nás velice rozesmutnilo. Jediné, co nás drželo v optimismu, byl Jarda Uhlíř a Aphrodite a rozhodnutí, že si to pořádně užijem i tak (rozuměj, že se zlijem :D).

Zatímco jsme Péťovi vybírali kabelku (mimochodem moc pěknou jsme mu nakonec vybrali), baki byl odlákán jeho ženou, (kterou nám kupodivu nepředstavil, asi se za nás styděl). Tato nastalá situace mě ještě více povzbudila v konzumaci namíchaného nápoje, takže když se na scéně objevil Jarda Uhlíř, nešetřila jsem své hlasivky ani trošku. Jarda nedělal cavyky a uvedl se rovnou Severním větrem...frajer! Postupně rozezpíval asi všechny lidi, kteří setrvali na festivalu i za nepříznivého stavu, takže jsme si s ním zopákli klasické hity jako Dělání, dělání, Pribináčka, Hlupáka, Statistiku, Pod dubem, Není nutno, Když se zamiluje kůň, a naučili jsme se i nějaké nové písničky O stromech a ještě cosi... No prostě luxus, po vystoupení jsme skandovali "Jardo, děkujem" :D

Pak se baki navrátil a konstatovali jsme nedostatek našeho nápoje, ještěže za areálem byl stánek s Černou Horou za 17 Kč. Abych pravdu řekla, další vzpomínky nemám uplně utříděné, nicméně tuším, že jsem poté prvně vkročila do DnB stage a objevila jsem kouzlo této hudby. :D Zde na tomto místě jsem pak strávila docela dost času, občas za mnou přišli zapařit i Milíč s jestřim. No nechtělo se mi odtamtaď, ale nalákali mě pak zase na vodárnu, tak jsem šla. :)

nějaké foto z DnB stanu:

Konečně začali hrát Horkýže, na které jsme čekali, takže jsme se s bakim vydali do blátíčka zapařit. A zapařili! No a festiválek jsme definitivně zakončili s Aphrodite, což bylo luxusní DnB, na které jsme pařili asi do půl třetí, Milíčovi teda odpadli o něco dřív. Pak už jsme to zabalili i my.

V neděli jsme se do růžova vyspali, spakovali si našich pět švěstek, rozloučili se se slimoušema a vydali se domů.

Každopádně jsem ráda, že se tato akce uskutečnila, takže děkuji zbývajícím třem kusům za super společnost. ;)

A to je konec zuzikovy letošní prázdninové kultury, jak známo, v září se totiž chystá na státnice, takže na nic jiného není čas. Avšak nezoufejte, další kultura jistě přijde hned poté.

Do té doby, pápá. :*

Dechovečka pro dámičky a džentlemany

2009-04-30T06:16:00.001-07:00

Ahoj drazí kulturychtiví přátelé, dlouho se zde neobjevil nový článek, ano vim. Není to však způsobeno nedostatkem kulturního vyžití, nýbrž mojí usilovnou prací na bakalářce. No, jak moc je to usilovné raději psát nebudu, obrázek si můžete udělat z toho, že za tento týden jsem s přáteli a milencem již navštívila dvě kultury a dneska si jdu udělat vlastní kulturu..
Dnes se s vámi chci podělit o svůj velmi silný zážitek z neděle 26.4. , na kdy jsem zorganizovala velice stylovou akcičku.
S mými kamarády nejsme pravidelnými návštěvníky luxusních podniků, banketů a VIP večírků, ale i my máme nárok jednou za čas vyrazit do společnosti jako dámičky a džentlemani, žejo. Protože posledních několik týdnů neposlouchám téměř nic jiného než moravskou dechovou hudbu, což souvisí s tématem mojí BP, rozhodla jsem se tuto akci uskutečnit v rámci jednoho Tanečního odpoledne s Královopolkou. To je název zdejší dechovky. Žel, mezi mladými není dnes moc příznivců této muziky, sehnat účastníky nebylo tedy vůbec jednoduché. Ti, kteří chtěli, byli zase časově zaneprázdněni. No prostě ve výsledku jsem stála v 16:00 před Semilassem a nikde nikdo, to už jsem začala propadat poněkud skepsi. Pak se však objevil můj dechovkový spolufanda Péťa a tak jsme tedy spolu vstoupili dovnitř. Vstup to byl velmi nervózní, to si asi dovedete představit, vyvolali jsme v sále docela slušný rozruch, zchladili jsme to nejdřív dobrým mokem a brzy jsme si už dávali první tango a polčičky. Po nějaké době náš mladý krásný pár doplnil pár č. 2, baki s marťou. Také byli nejdříve hodně rozpačití, ale za chvíli už baletili po parketě s náma. Nebylo to vůbec jednoduché, v podstatě kličkovaná mezi důchodci, neboť na parketu bylo solidně narváno, a tak se občas stala nějaká nehodička. Někteří důchodci to přehlíželi laskavým okem, jiní vrhali vražedné pohledy. Celkově však byli jistě rádi, že jsme přišli, zvláště když jsme v závěru několik vybraných jedinců obveselili tancem s náma.
Co se kapely týče, tak nebyla vůbec špatná, dávala vždy v sérii polčičku, valčíček, tango nebo slow či walz a pak zase přestávečku. Hrají taky na přání, čehož jsme samozřejmě využili. Já jsem si rozhodně nejvíc užila Táboráku, plápolej, to je obrovský hit!! No, ve 20:00 večírek skončil, my jsme však byli slušně rozparádění a tak ani cestou v šalině někteří z nás neustali v tanci, tančili jsme pak až do dvou do rána v kašně na Moraváku, kde nás přišli podpořit místní hudebníci. Celkové honocení akce: 5 hvězdiček!! Pro velký úspěch jistě zopakujeme. :)

Na závěr přikládám fotečky našich krásných maličkostí.
Péťa se svojí kočičkou:

My s bakim jsme si troufli i na náročnější kreace.
Náš stůl, samí sympatičtí lidičci. (Prázdno kolem je protože to bylo foceno po skončení programu)
Péťův taneční rychlokurz mezi Semilassem a Moravákem.
Závěrečný taneček v kašně.

Charlie ve světlech moderní doby

2009-04-02T14:32:00.000-07:00

Tak jsme dostali prozměnu lístky do Městského divadla Zlín, a to na představení Charlie ve světlech moderní doby, pojednávající o životě a díle Charlieho Chaplina. A tož tedy jsme se v sobotu všichni pěkně ustrojili a natěšeně vyrazili, ačkoliv jsme stejně jako u Sandokana vůbec netušili, co bychom od toho vlastně měli očekávat.

Nicméně stejně jako posledně jsem byla vskutku nadšená. Děj se začíná v době, kdy mladý Charlie s matkou a bratrem přichází plní iluzí do Ameriky, Charlie je posléze hvězdou Hollywoodu díky jeho Tulákovi, ale postupně se nad ním začnou stahovat mračna, když se v Americe zvedne vlna obviňování z komunismu a Charlie se v ní začne pomalu ale jistě topit. Co na plat, že natočil svůj nejlepší film v té době, když ho zde nikdo neocení, nakonec tedy odjíždí s rodinou zpět do Anglie...

Co se týče zpracování, tak tomu nemám co vytknout. Jednotlivé momenty dávají dost prostoru na zamyšlení, ačkoliv jsou prodchnuté situační "chaplinovskou" komikou. Občasné retrospektivní návraty do dětství k matce nám pak přibližují Charlieho pocity a pohnutky a děj tak silně oduševňují.
No abych to shrnula, udělali mi radost převelikou, že se na naší domácí divadelní scéně objevují takto povedené kusy, a těšim se na příští návštěvu, fakt že jo. :)

(a když to srovnám s jedinou brněnskou činohrou, co jsem měla zatim možnost navštívit, tak teda Zlín:Brno 5:0)

Kulturní týden

2009-03-28T06:16:00.001-07:00

Ahoj deníčku, nějak se teď zadařilo, že jsem se zúčastnila hned několika zajímavých kultur během jednoho týdne, za což děkuji především kamarádům Péťovi a Míšovi (podobnost s Pat a Mat čistě náhodná), kteří stejně jako já nakonec odmítli podpořit tak komerční produkt, jako byl koncert 100 zvířat (sorry baki, ale je to tak), a raději se se mnou vydali na nenápadnější, ale možná o dost zajímavější akcičky.

Takže naše první společná kultura se uskutečnila ve středu v klubu A2 a šlo o konzíček skupiny mladých šikovných hochů z Pardubic, Matthew´s Workshop se menujou, a hlavní hvězdou po nich byl již jednou zde zmíněný Xindl X (viz Xindl bez Xindla). Sraz byl po složitém výpočtu domluven na 19:37,5 přesně, sešli jsme se v počtu 4ks ve 20:06. Pátý kus se nečekaně brzo připojil během večera. A teď k tématu.

Hošíci z Workshopu mají docela svérázný způsob sebe(re)prezentace (mi samozřejmě velmi sympatický, poněvač oceňuju dobrou živou šou, akorátže na nahrávkách to pak nejni uplně ono právě :/), hrají něco, čemu sami říkají funky rap´n´roll, a docela to sedí. Já sem si je užila parádně, lýtko mě akorát pak bolelo z toho podupkávání a trochu mě mrzelo, že to tam nešlo pořádně tanečně rozbalit, ale tak snad příště, bo slíbili, že brzo zas přijedou. ;) Jinak po vystoupení si šel Péťa koupit demo s ptákem, které asi nefunguje bohužel, ale zase sme aspoň pokecali s jedním z hochů. (Shodou okolností s tim, co se mi líbil nejvíc a hrál tak, že mu dvakrát prdla struna (nikoliv guma), ale jak sem se styděla, tak sem se nenechala ani přes klucích přemlouvání nikam podepsat :´( Škoda škoda!!1

No a pak přišel Xindl s kytarou a překonal docela očekávání. Vzhledem k tomu, že moje paměť na texty je dosti mizerná, tak jsem si je užívala skoro jako poprvé, akorát refrény jsem si mohla dávat společně s davem. A uplně nejlepší bylo těch pár zpestření v podobě narážek na Barbie Girl, Nirvanu nebo Anetu Langerovou. :D

Takže tento večer fakt parádní, zakončen chraplákem Míši "Drsňáka" Eastwooda a falafelem od ukrajinských spoluobyvatel, no není si absolutně nač stěžovat. :)

Druhá z našich kultur se konala o den později, sešli jsme se v počtu 3 ks před Semilassem nabušeným drsnýma arakainovcema, my však vyrazili do Pivovárku. Zde se totiž konal koncert skupin Cat and Dogs Band a Panenka vyzutá (pro mě pracovně nazvaná Panenka skákavá). My byli docela unaveni a domluva zněla, nebude alkohol a jde se hned dom. K tomu se pak ještě vrátím.

Takže Péťa si dal černý "ovocný" čaj bez cukru a bez citronky, já totéž ale s citronkou a Míša kafíčko, ale už od začátku slintal po Bernardovi.

První vystoupení bylo tak jak jsem očekávala podle nahrávek, v melancholickém tónu znějící zpěvaččin hlas za doprovodu kytar (mimochodem z nich jedna byla basová akustická kytara a tu sem viděla snad prvně) a krásné texty k tomu. Ale slza mi nakonec neukápla teda. :)

Pak nastoupila Panenka vyzutá, kapela ve velmi zajímavém nástrojovém obsazení, což vytváří docela netypický sound. A když se navíc připojila tanečnice flamenca Lolita, tak to byla i skvělá podívaná. No, škoda jen těch rušivých elementů v podání dvou popitých užvaněných ženských-později ještě příšernějších roztleskávaček. Fakt děs ty baby. :D

No a teď se vrátím k tomu co sem nakousla předtím, prostě tak nás ta jejich hudba nastartovala, že jsme nakonec skončili v Modré růži, kde jsme potkali starého pruhovaného známého s novými známými. Ale ti dlouho nevydrželi, poněvač 100 zvířat je asi nastartovalo podstatně méně, hehe. :P Míša si tam hrál s kulkou, mi to moc (resp. vůbec) nešlo a vždycky sem ju hned zhasla, Péťa pil jahodové pivo, číšník totálně nepříjemný... a tož tak, znáte to. :)

Dnes se chystám na další kulturu, tentokrát divadelní, takže o tom hned jak budu moct určitě napíšu. Zatím pápá. :)

P.I. Čajkovskij - Eugen Onegin (ND Brno)

2009-03-07T15:01:00.000-08:00

Olala!!1

Tak se Zuzik konečně dopracoval zase za kulturou, ale že to trvalo. Pořád nebyl čas a nakonec to završila úžasná nemoc... Hlavněže jsem si předtím nakoupila fajnové oblečení do divadla, že...

Nu což, tak tedy jakmile jsem se uzdravila natolik, abych byla schopná vyrazit zase do Brna, samozřejmě jsem začala koumat, jak vypadá aktuální zdejší kulturní program. Co mě zaujalo byla opera P. I. Čajkovského, kterou nastudovalo ND Brno s hostujícími sólisty v hlavních rolích. Jenže, protože to bylo na dlouhou dobu poslední představení, sál byl téměř vyprodán a tak jsme nakonec nepohrdli ani místy kdesi vzádu na balkoně, ale i tak to byl úžasný zážitek.

Příběh je to známý, takže i když titulkovací zařízení místy vypadávalo, mohla jsem se plně věnovat hudební stránce. Po několika Janáčcích, které jsem za poslední dobu viděla/slyšela, to byla velmi příjemná změna, musim přiznat. Opera je to novoromantická, takže Čajkovskij se zaměřuje hodně na vnitřní prožitky hlavních postav, ale ne že by postavy vytrubovaly dlouze jejich pocity, spíš je to zajímavě hudebně zpracované. Není proto divu, že jednou z vůbec nejsilnějších částí byl Taťánin dopis Oněginovi, to místo jsem si vážně zamilovala. Jsou tam mimojiné parádní instrumentální vychytávky. Další takový silný moment pro mě bylo Lenského čekání na souboj s Oněginem (viz obrázek).

Jinak co mě ještě hodně zaujalo bylo to, jak se hudebně vyvíjela Taťána v souvislosti s jejím vývojem na scéně. Čili na začátku spíše nevýrazná postava, až jsem si říkala, že to není žádná oslnivá sólistka v té roli, ale pak jsem dostala ponaučení, že nemám dělat moc brzo takové závěry, protože ve druhé polovině dostala její role "grády" a Taťána v podání Csilly Boross byla skutečnou královnou na jevišti. Co se Oněgina týče, ztvárnil jej Roman Janál, tak u něj jsem měla trochu problém, protože mi prostě tak trochu neladil, ačkoliv je to majitel impozantního hlasu, to zase jako jo.

Jinak herecké výkony moc neposoudim, jsme seděli moc daleko, to tak leda s kukátkem bych viděla detaily. Musim ale pochválit orchestr a sbor, byli tentokrát skvělí.

Takže celkově jsem byla vážně moc nadšená a doporučuji vřele všem. ;)

Libuška

2009-01-16T08:45:00.000-08:00

Sliby se maj plnit, nejen o Vánocích... takže jsme opět zde, abych podala report o našem druhém hudebnovědném výletu za kulturou. (musim si nějak ukrátit čekání na známku z estetiky, protože už mě chytají silné nervy)

Takže tentokráte jsme se vydali do Prahy do Národního divadla na Smetanovu Libuši, s Evou Urbanovou v hlavní roli (v roli Libuše :P).
Nebyl to sice tak vzrušující výlet, jako když jsme jeli do daleké ciziny, ale nevadí.

V Národním jsem byla vlastně poprvé na nějakém představení, předtím jsme jej prolézali jen v rámci exkurze. Samozřejmě "Zlatá kaplička" měla naprosto úžasnou atmosféru. My jsme obdrželi lístky na sedadla někde v I. galerii (asi 4. patro) na boku a řeknu vám, nejdřív se mi z té výšky dělalo trochu špatně a držela jsem se teda hódně při zdi, ale pak už jsem si zvykla.

Co říct o opeře samotné...
hodně náročná na soustředěnost, specielně některé dlouhatánské pasáže, trvá s přestávkami něco přes 3 hodiny...
já si teda libreto dopředu trochu nastudovala ve vlaku a dobře jsem udělala, nemusela jsem si pak moc lámat hlavu s tím, co se to tam vlastně děje, když není zpěvákům vůbec rozumět. Nakonec to jistily anglické a německé titulky pro zahraniční publikum. ;)

Opera to je ale bezesporu zajímavá, něco jako cesta do duše národního obrozence. Nenadarmo je to takyže česká národní opera, že. Ovšem v dnešní době jsou skutečně některé pasáže komické, například obraz ze života venkovského lidu a Přemyslova árie o obilí... :)) Mně osobně už to přišlo trochu jako parodie sebe sama.

Pro představu jak to asi vypadalo tehdy...

... a jak dnes....

Eva Urbanová předvedla skvělý pěvecký výkon a zastínila bezpečně všechny kolegy a kolegyně. Režijně zpracované to bylo řekněme klasicky, neurazilo, ovšem ani nenadchlo, nebylo čím. Docela ale chápu, že s takovým počtem lidí na podiu se toho zas tolik dělat nedá, nicméně jsem byla přecijen trochu zklamaná, ani kostýmy mne nějak obzvlášť nenadchly. Víc k tomu asi nemám co říct, hlavně se mi nechce už, chytám pořádného nerva z té estetiky... :(

Takže zatím sbohem a kultuře zdar!
Váš Zuzik

Libuška a Krútňava - príma dvojka

2009-01-14T09:50:00.000-08:00

Tak schválně, copak si teď asi představujete... rozviňte svou fantazii, drazí čtenáři, a já zatím dopíšu zbytek článku.

Zajímá vás, jak jsem se k těm holkám dostala? No to takhle jednou na hudebnovědní exkurzi.... vlastně dvakrát!!!

Tak tedy nejdřív jsme se s kolegy vypravili do Bratislavy na slavnostní provedení opery Krútňava ve Slovenském národním divadle. Byla to cesta velmi veselá a přínosná, jak také jinak, když cestujete s veselým ovocem a flaškou, že...

V Bratislavě jsme se nejprve seznámili s jednou velmi stylovou hospůdkou, škoda, že už si nepamatuju název :/ ,(mimochodem tam mi bylo polichoceno, že vypadám jak zebra, proč asi??), udělali jsme si pár turistických fotografií této exotické krajiny a pak se šli motat někudy k tomu divadlu. (Já bych to hledala ještě teď, ale naštěstí mezi námi byli i lidé alespoň se špetkou orientačního smyslu.)

O tom, jak probíhalo převlékání na toaletách Slovenského národního divadla, psát raději nebudu, jaké však bylo naše překvapení, když jsme posléze zjistili, že divadelní kuloáry jsou plné reportérů, fotografů a kameramanů, protože se jednalo o výročí otevření divadla a osobně přítomen je režisér opery Juraj Jakubisko a že bude po představení k dispozici raut zdarma!!

No dobře jsme si ten termín vybrali, moc dobře. ;)

tady obrázky divadla

Co napsat o samotné opeře... tak autorem je jakýsi Eugen Suchoň a prý je to na tom Slovensku národní opera, no to zní rozhodně zajímavě, tak co dál? Je to opera z lidového prostředí a Suchoň navazuje na odkaz Leoše Janáčka a Richarda Nováka, když v opeře cituje melodie z lidových zpěvů a tanců, a to tvoří kontrast s novákovskou orchestrální propracovaností.

V Jakubiskově pojetí jsme svědky velmi přirozeně ztvárněného koloběhu roku na venkově, režijně je to velmi poctivá práce, do sebemenšího detailu dolaďující atmosféru k hlavní dějové linii (Brno, inspiruj se!!).

Děj začíná vraždou mladého Jana Šteliny, kterého teď oplakává nešťastná Katrina, vrah ale není dopaden. Když Katrině skončí smutek, provdá se za Ondřeje Zimoňa (M. Dvorský), jejich manželství ale není dvakrát šťastné. Narodí se jim dítě, které někteří přisuzují zesnulému Janovi. Ondřejovo svědomí ale není čisté, to on totiž tehdy zabil Jana ze žárlivosti. Nakonec ho šílenství donutí přiznat se.
Co se mého názoru na provedení týče, tak na slovenštinu jsem přeladila velmi rychle, s tím problém nemám, pouze sborům nebylo téměř rozumět (což myslím nebylo dáno tím cizím jazykem). Mírně nespokojená jsem ale byla s akustikou, zvuk se mi zdál takový přitlumený. Nicméně výkony především sólistů byly excelentní a celkově to byla skutečně krásná podívaná.

No a nakonec byl onen zmíněný raut, kde si Zuzinka dala na účet podniku pár skleniček šampaňského, tak to je pak jasné, že mám samé pozitivní vzpomínky, že... :)

Mimochodem cestou zpět jsme ve vlaku hráli samé zábavné hry, díky nimž jsem získala přezdívky GaGa a vinná réva. Moc pěkné. :D

A o Libušce napíšu v příštím příspěvku. :)

Když řídím svou loď, jsem v pohodě!!1

2009-01-11T14:29:00.000-08:00

Tak to je, prosim pěkně, moje nová hláška. :)

Souvisí to s mým posledním kulturním zážitkem, zde malá nápověda, o co vlastně šlo. ;)

(Krásná písnička, žejo? Taková....chytlavá... Sandokaaan, Sandokaaan ... :D)

Tak a teď ten report.
Vypravili jsme se s rodinkou do našeho zlínského divadla, přičemž program vybral naprosto geniálně můj velký brat F., šlo o nějaké předsilvestrovské představení - Sandokan a piráti z Mompracenu. Již během naší výpravy, která probíhala v duchu "Ať dělám, co dělám, stejně nebudu krásnější než Magdička", jsem byla nenápadně varována, že se zřejmě nebude jednat o nějakou "těžkotonážní" divadelní hru (prostě žádné velké drámo, no.. ;)) Ovšem já se nebráním ničemu a tudíž výsledné zjištění, že se jedná o představení určené především pro děti, mě ponechal zcela klidnou (narozdíl od Magdičky) :)
Nasadila jsem brýlky a netrpělivě vyčkávala příchod tohoto nadsamce na scénu.... ;)

Výsledek? Omlazený, dreďatý Sandokan, trochu ve stylu jamajského reaggae (těmi dredy mi dost připomínal Péťu, čau Péťo;)) a tudíž mi byl nanejvýš sympatický. ;);)
Hra byla řešena tak, že na jevišti fungoval jeden herec jako pojítko mezi publikem a příběhem (občasnými komentáři nebo zásahy do děje), semtam si herci vystřihli nějakou pěknou písničku a vůbec si celé představení evidentně užívali. Samozřejmě bylo celé laděno v žertovném duchu, ačkoliv se na scéně objevily i správné drsňácké bojové scény včetně lovu tygra (nedostatek dobrovolníků, co by se nechali na jevišti Sandokanem zmlátit, vyřešili pomocí speciálních fackovacích panáků), (teda takového bych taky brala, dobře by se na něm dal ventilovat přebytek energie :D). A já jsem se teda bavila! Jinak pro ty, kteří náhodou Sandokana neznají, tak to je chlapík, který se narodil jako princ, ale stal se vyhnancem, asi kvůli expanzi Britů a lstivého rádži, nebo tak nějak. Takže teď je vůdcem pirátské tlupy, říkají mu Malajský tygr, no a zamiluje se do dívky Marianny přezdívané Perla Labuanu. Pak si vyřizuje účty s nepřáteli a zároveň samozřejmě bojuje o svou lásku...

Abych to uzavřela, ani v nejmenším to nepovažuju za ztrátu času, takové chytře udělané dětské představení může být docela klidně zábavné i pro ostatní.

Jo a mimochodem, během přestávky jsme probírali, jestli vůbec můžu znát ten původní seriál s Kabirem Bedim v hlavní roli, že prý se vysílal moc dávno, já tvrdím že jo a oni mi nevěří!! :/ No že ho taky znáte? No žejo??
(drtivý pohled, co? ;) Mám v plánu se to naučit, tak si na mě dávejte bacha!!!1)

Xindl bez Xindla

2009-01-01T07:38:00.000-08:00

Tak vítám všechny v roce 2009, ať už jste na tuto stránku zbloudili omylem, nebo jste zvědaví, co že to zuzik zase vyváděl...

Do nového roku vám (i sobě samozřejmě :P) přeju co nejvíce kvalitních kulturních zážitků, ať už máte rádi jazz nebo metal (čau Péťo), prostě ať to stojí za to!!!1 ;)

Mám teď spoustu restů, co se týče nenapsaných příspěvků, tak je na čase s tím trochu pohnout a začneme třebas nedávnou událostí, kdy jsme se v počtu 2 vydali na dvojkoncert mladých talentovaných písničkářů Xindla X a Iva Cicvárka, který se konal v brněnském klubu Leitnerka. Popravdě nás zajímal především Xindl a protože je to dnes již známý "folkový raper", vytušili jsme, že jeho vystoupení bude jako hlavní program až ve druhé části večera. Vytušili jsme špatně.

Když jsme dorazili na místo, Xindl zrovna dohrával svoji poslední písničku a my byli v upřímném a nefalšovaném šoku. Aby toho nebylo málo, zjistili jsme, že v tomto klubu netočí pivo. Nastalá situace nás velice zklamala, ale když už jsme neměli co ztratit, rozhodli jsme se setrvat na místě a vyposlechnout si alespoň Iva Cicvárka s kapelou Oko.

No nebylo to vůbec zlé!! I když ze začátku jsem měla trochu strach, protože divačka sedící za mnou byla zřejmě pevně rozhodnutá si zazpívat společně s kapelou, ale naštěstí ji to brzy přešlo.:D

Ivo doprovázel své texty na klavír a po boku měl ještě tubu a flétnu. Protože je to písničkář, tak samozřejmě nejdůležitější jsou texty, a ty jeho jsou, řekla bych, inteligentní, jemné i vtipné, převážně lyrické. Líbil se mi, jeho Banánový blues mi dost připomíná J. Suchého, nemůžu si pomoct, v těch textech prostě učitele českého jazyka nezapře. :)

Nakonec by to tedy vůbec nebyl špatný kulturní zážitek, i Xindla jsem alespoň viděla, když už neslyšela, jenže jsme měli nepříjemný konflikt se slečnou organizátorkou a ten definitivně odsoudil příjemné dojmy z akce do záhuby. Asi se dlouho v Leitnerce naše pruhované duo neobjeví, jejich mínus. :P (ale že nám to s bakinem seklo!!!1)

Teď si pouštím jejich písničky a jsou velmi příjemné na poslech. Tady najdete několik ukázek, tak přeji příjemnou zábavu. ;)

Zuzik na baletu

2008-12-17T07:55:00.000-08:00

No tak o tom se mi nechce vůbec nic psát, jsem holt děsně líný člověk... o:-) A hlavně o baletu toho moc nevím. Za mlada jsem sice chodila do tanečního oboru, ale jakmile došlo na základy baletu, kroužek jsem raději opustila a již jsem se v něm více neobjevila. (Ono když vás někdo hodinu peskuje, abyste ve třetí pozici propnuli nohy v kolenou, ačkoliv je propnuté celou dobu máte, jen to nejde vidět, tak zjistíte, že prostě pro to nejste předurčeni a jdete si po svejch :))

Bohužel jsem většinu těchto baletů absolvovala ještě bez brýlí, takže nemůžu zhodnotit detailní práci a hru svalů těch vypracovaných baleťáckých těl. :D Ale zase připíšu ke každému kousku svůj tajný tip. :)

V Brně jsem zatím viděla konkrtétně tyto balety:

Sonáta/Pavana za mrtvou infantku/Bolero/Svěcení jara

Čtyři v jednom. Sonátu jsem nepochopila, mladí, jakože nazí lidé proplétající se různě mezi nějakýma kulisama. :) No nic, popojedem. Druhá část pěkná, taková klidná, nostalgická, bolero bylo hodně efektivně udělané, jen sólista na lesní roh to chudák nezvládal, a nakonec Stravinskij, kde se nechal vyniknout Jan Fousek, ve své roli oceněné Thalií. Ta snad ani nebyla tak choreograficky obtížná, ale s mocným výrazem provedená.
Zuzikův tajný tip: není třeba, už se to nehraje. :P

A. Chačaturjan - Spartakus
Skvělá hudba, krásné sbory a hlavně spousta baleťáků na jevišti. ;) Příběh známý.
Karel Audy mi tehdy přišel během tance s partnerkou ještě takový nejistý a strašně se mi líbil Richard Kročil, který byl tehdy nominovaný i na cenu Thalie.
Zuzikův tip: těch polonahých baleťáků je tam asi ke 40, takže není vhodné pro muže. :D

A. CH. Adam - Korzár
Tak co se týče děje, tak to bylo sice krapet zamotané (hlavně protože dvě hlavní baletky měly skoro stejné šatičky a těžko je šlo z dálky rozpoznat :)), no ale aspoň se tam něco dělo. ;) Jinak je to příběh o lásce piráta a sultánovy otrokyně.
Tento balet mně osobně přišel hodně rozporcovaný na jednotlivé výstupy a některé z nich mi přišly dost zdlouhavé. Ale bylo to na druhou stranu osvěžené komickou postavou sultána a efektivními skupinovými scénami.
Zuzikův tip: hodně se natleskáte.

S. Prokofjev - Romeo a Julie
Klasické dílo zpracované na Shakespearovo téma. Hudba je naprosto úžasná a navíc zde jsem musela vážně ocenit režijní práci, protože ačkoliv se neustále přechází v ději z místa na místo, tak s pomocí otočného jeviště a skvěle promyšlených kulis to bylo vyřešeno perfektně. Choreografie je překrásná, to mi věřte. Jediné, co se mi ne zcela zamlouvalo, byly kostýmy pánů, resp. jejich spodní část. :) (ono zezadu to vypadalo jako tanga no, takže zabralo nějakou chvíli, než na to člověk přestal čučet a věnoval se představení :D)
Zuzikův tip: slabší povahy, vemte si kapesníky.

Tango
Jedno z těch netradičních baletních představení z místní produkce. Představuje se v něm vznik a historie tanga ve formě uceleného příběhu, plného strhující vášně, za zvuku známých melodií tohoto žánru.
Zuzikův tajný tip: Je to opravdu hodně sexy balet!!!1 Žádné nevinné objímání a milostné scény, na které jsme zvyklí z klasických děl. ;)

A. Glazunov - Raymonda
No, čekala jsem od toho něco ve stylu Romea a Julie, ale bohužel to mělo do toho daleko. V podstatě je to o dívce, která je zamilovaná takovou čistou láskou do jednoho rytíře a zároveň ji dost přitahuje vášnivý Saracén. No a aby toho nebylo málo, tak ti dva pak proti sobě bojují ve válce a jeden z nich je tím druhým zabit.
Já jsem to tady shrnula ve svou větách a ten samý děj je na podiu rozveden do dvou hodin a to je dost problém. Je to pak takové celé roztahané a vůbec...
Zuzikův tajný tip: nuda. :/

PaCoRa

2008-12-16T10:35:00.000-08:00

Stano Palúch - housle

Robo Ragan - kontrabas
Marcel Comendant - cimbál

Nemám důvod to tajit, tohle trio naprosto zbožňuju!!!1 Kdybyste je viděli a slyšeli na vlastní oči, pochopili byste proč. Navíc mám k tomu ještě svoje vlastní důvody, ono totiž cimbál je moje srdeční záležitost, víte? (Přecejen, když se tomu člověk věnuje od 6 let...;) ) Navíc Marcela a jeho talent jsem pravidelně potkávala na cimbálovém festivalu (naštěstí ne přímo ve stejné kategorii, to by byl trapas, lidi!!!1), takže jít na jeho koncert je vlastně něco jako setkání s idolem. :)

Kluci z PaCoRy mají svůj vlastní jazzový styl, který asi jinde na světě neobjevíte. Tak především díky netradičnímu nástrojovému obsazení má jejich hudba unikátní barvu. Pak taky díky své vlastní tvorbě, v niž vychází hodně z folklóru (hlavně slovenského a moldavského), přičemž umí stejně dobře rytmické, chytlavé písně jako krásné lyrické melodie (a přecházejí z jednoho do druhého s úžasnou lehkostí). Pak taky pracujou s aranžemi známých jazzových písní, ale ty byste kolikrát ani nepoznali, jak si je dokonale přizpůsobí "na tělo".
V minulých letech PaCoRa koncertovala i s filharmoniemi, což ji posunulo zase do nových rozměrů, ale dle mého názoru jsou jednoznačně lepší, když hrají jen tak, jak jsou. Vzhledem k tomu, že spolu nehrají soustavně, mohli by se hoši zase někdy brzo sejít a vyprodukovat něco nového. Moc se na to těším. :)

Jo a mimochodem, název mají vytvořený z jejich začínajících jmen, to já jen tak. :P

Trocha jazzu

2008-12-15T06:50:00.000-08:00

Tak oper by asi bylo prozatím dost, co říkáte? Já myslím, že určitě souhlasíte. :)

Takže teď bych si ráda připomněla, kteréžto skvělé jazzové konzíčky jsem tady navštívila a že jich nebylo málo, tak to bude jen takový stručný výčet, max. s kratičkým komentářem. Abych nenudila vás ani sebe.
Takže, většinu z těchto koncertů jsem absolvovala v mojí milované Alterničce. (www.alterna.cz) Ovšem ještě ve staré podobě, teď je to tam celé změněné, místo Černé hory tam čepujou Starobrno a zrušili fotbálek, nicméně skvělé koncerty se tam konají dál, takže na ni asi zatím nezanevřu. :)

Takže toto jsou věci, které jsem viděla a slyšela v rámci akce Jazz On 2007.

Cuban Summer - šikovní mladí kluci hrající ve složení piano, alt saxofon, bicí, basa, hrají latin jazz a že jim to jde. Já jsem se teda na první pohled zamilovala do jejich basáka Tomáše Lišky a instinkt mě nezklamal, zjistila jsem, že to je jeden z našich nejlepších basistů. (A já mám navíc pro basovou linku slabost, přiznávám dobrovolně.. o:-) )
ukázka tu: stránka jim teď nejede. :/

Limbo - hodně zajímavá čtveřice spadající zhruba do žánru ethno jazz (basa, trubka, tenorsax/klarinet, bicí), občas při delších improvizacích můžou znít trochu chaoticky, ale byli tehdy označovaní jako velký objev na jazzové scéně, tak to asi mělo své opodstatnění. Zaujalo hlavně sólo na kuchyňskou sadu. :)
ukázka tu:

Ondřej Pivec Organic Quartet - tak toto je hodně talentovaný mladý sympaťák, hrající na hammondky (jestli nevíte, co to je, tak si to někde najděte, mi se teď nechce hledat odkaz:P), Takže pokud jste o něm ještě neslyšeli, tak okamžitě doplnit tuto obrovskou mezeru!!!1
ukázka tu:

Rudy Linka Trio - tak doufám, že toto jměno vám něco říká a nepletete si jej s Rudym Strunou nebo Čárou, jak jej onehdá nazvala moje tehdejší spolubydla. Prostě český kytarista světového formátu, působící v zahraničí, ale naštěstí pravidelně se zde objevující. Toho jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít a nemělo to chybu. :)

Grencsó Bio Kollektiv - hodně svérázná jazzová skupinka z Maďarska. Občas jsme na ně museli zírat s otevřenou pusou, protože jaké zvuky dokázali vyloudit, to člověk jen tak neslyší. :D Ale rozhodně zajímavý zážitek. ;)

Libor Šmoldas Trio - Další talentovaný mladý muž - kytarista, bohužel asi ženatý, nedá se. :)
Sólíčka ale umí móc pěkné a navíc v tomto triu působí i již zmíněný Ondřej Pivec, naopak Libor zase funguje v Organic Quartetu. Asi jim to spolu šlape dobře, což je fajn především pro nás, posluchače lačnící po kvalitní muzice. :)
a tady ukázečky:

Nika Diamant - zpěvačka jak se patří, úžasný hlas, to mi věřte, v repertoáru má klasické jazzové standardy, ovšem v netradičních aranžích, a její vlastní věci jsou taky hodně povedené, složené přímo jí na tělo. A na basu jí tam hraje Tomáš Liška!!! Už aby zase někdy dojel do Brna, aby měla Zuzanka radost. ;)
ukázečka

Petr Zelenka Quartet - ano ano, další kytarista sympaťák, prostě se tady nějak vyrojili či co. :)
Tato čtyřka hraje ve složení kytara, trumpeta, basa, bicí, má vlastní repertoár ovlivněný mimojiné folklorní hudbou (moravskou, skandinávskou, arabskou) a indickou klasickou hudbou. Ale už si toto vystoupení moc nepamatuju, asi mě zas tak nezaujalo, takže vám nic k tomu neřeknu, smůla děcka. :/

Matěj Benko Quintet - tak prozměnu jazzová sestava s pianistou v čele, přijeli tehdá dost pozdě kvůli sněhové kalamitě, škoda přeškoda. :/Mají vlastní tvorbu, kterou tvoří hlavně příjemné pohodovky.
tady klasicky nějaké ukázky, i když to nesměřuje přímo na tento kvintet teda. :):

L. Janáček - Káťa Kabanová (ND Brno)

2008-12-14T11:39:00.000-08:00

Tak toto jsem si nemohla nechat ujít, protože Janáček se v Brně vyplatí, jak už bylo řečeno. (opakování je matka moudrosti :P)Takže když jsem měla náhodou jednou čas, tak jsem se na něj v rámci festivalu Janáček Brno vypravila, ačkoliv se mnou nikod jít nechtěl, tak jsem byla nucena jít sama. :/
No, nevím, jestli znáte to téma, uvádí se to jako "Opera o ženě toužící po lásce v krutém prostředí ruského maloměsta", takže asi tak. Jen bych doplnila, že ta žena má pak hodně černé svědomí a nevyrovná se s tím prostě. :)

Tak co k tomu říct...Naplnilo to veškerá očekávání, sólisté skvělí, po herecké i pěvecké stránce, orchestr vypilovaný taktéž moc dobře. Snad jen ty kulisy mě trochu zaskočily, jako jasné, měly poukazovat na tu prostotu maloměsta, ale že by tam muselo být všude jen stejné dřevo jedné barvy na všechny budovy, mosty a prostě veškerou scénu, když vynechám stůl, židli a lavičku před domem? :)

L. Janáček - Příhody Lišky Bystroušky (ND Brno)

2008-12-14T10:34:00.000-08:00

Tak tohoto jsem se trochu bála, přecejen, zpěváci hrající si na podiu na zvířátka... :D

Taky jsem si říkala, že těžko lze překonat animované provedení této opery, protože to je podle mě naprosto geniální, až na to, že je v angličtině teda.

Nicméně vydala jsem se opět do opery a odcházela jsem velmi dobře naladěna.Které faktory se o to zasloužily? Tak primárně asi způsob inscenace, na kterém se podílel anglický výtvarník a scénograf Neil Irish, osvěžil onu strnulost zdejších provedení. Doslova to roztočil (tím myslím otočné jeviště, samozřejmě!! :)) Celou dobu bylo na co koukat, na scéně se neustále něco dělo, pohybovalo, tak jak to ve skutečném lese má vypadat. A jednotlivá zvířena měla každá naprosto perfektně přiřazenu určitou charakteristickou vlastnost a ta byla podána krásně přirozeně a s vtipem. Toto mě teda hodně potěšilo. Další aspekt byl parádní výkon Adriany Kohútkové a vůbec, jak už jsem psala dřív, dali si záležet, aby byl Janáček proveden tak, jak má vypadat, to zn. dikce slov a hlavně skvělá práce orchestru. Prostě paráda, lidi!!1 :)

G. Verdi - Nabucco (ND Brno)

2008-12-14T09:43:00.000-08:00

Biblický příběh o králi Nabuchadenazarovi v téměř biblickém provedení. :D
Ne, dělám si srandu, provedení bylo normálně klasické, takže někomu (mně) mohlo přijít zastaralé a překonané, ale zas věřím, že většině (několika autobusům diváků "z dovozu") to tak vyhovuje. Co se týče kulis a kostýmů, tak ty byly, řekla bych, velmi vkusně zvoleny jakoby s heslem "méně je někdy více".
Jinak moje postřehy jsou asi tyto: představitel krále Nabucca neměl takový mocný hlas, jaký bych si u této role velkého vládce představovala. Nemluvě o tom, že na některé tóny měl co dělat, aby na ně dosáhl, pokud na ně vůbec došplhal teda. To mi občas nahánělo husí kůži, když zpíval árii společně s někým a ne uplně jim to ladilo. Ovšem Anna Ivanovna Todorova v roli Epigail doslova excelovala!! V podstatě to bylo její představení. Jejího úžasného hlasu a hereckého výkonu, jejichž kombinací učinila z každého svého výstupu skvělý zážitek.
Co mě mrzelo bylo to, že ve chvíli, kdy se ozvala známá píseň otroků, publikum bylo div bez sebe. A přitom tam bylo tolik lepších melodií v mnohem lepším provedení, ale oceněno nejvýš bylo právě toto, jen kvůli tomu, že lidi tuto melodii znají z dřívějška, navíc z uplně jiných kontextů. :/
Toto je ona, abyste věděli, o čem mluvím. ;)

G. Bizet - Carmen (ND Brno)

2008-12-14T09:23:00.000-08:00

Na zdejší divadlo velmi dobrý výkon. Nicméně, bohužel jsem byla ovlivněna tím, že jsem kdysi viděla Carmen, tuším že z britské operní scény, a neustále jsem musela porovnávat a zjistila jsem, že neumím být v hodnocení objektivní. :( Tím pádem z toho Janáčkovo divadlo nevyšlo tak dobře, jak by zasloužilo. Navíc, zase ten Choupenitch! Tam nemůže být vášeň, ani kdyby chtěla, ale v průběhu večera se jeho vystupování zlepšovalo, naštěstí. Ale i tak, achjo. :) Jinak opravdu jedno z těch lepších představení, co jsem tu viděla. Hlavní představitelka se do role Carmen napasovala moc dobře, až bych jí tu cikánskou krev i věřila. :)

L. Janáček - Její pastorkyňa

2008-12-14T09:00:00.000-08:00

ND Brno s Evou Urbanovou v roli kostelničky.

Tak nám Eva zaplnila sál a aplaudovalo se ve stoje. A zaslouženě. Její herecký i pěvecký výkon byl prostě dokonalý a jednoznačně všechny na jevišti převálcovala.
Opera prováděná v precizním moravském dialektu, to je zajímavé samo o sobě. Já jsem tehdy zjistila, že jít v Brně na Janáčka se vážně vyplatí, protože si tu na něm dávají obzvlášť záležet. Skoro bych neměla tomuto představení co vytknout, kdyby veškeré sborové scény nebyly tak statické (nesnáším, když dav přijde, stoupne, stojí, zpívá, dozpívá, odejde) a kdyby roli Laca nehrál jistý Ivan Choupenitch (jsem na něj trochu alergická, no.. o:-) .

G. Verdi - La Traviatta

2008-12-14T08:51:00.000-08:00

Popravdě, tato opera ve mně moc dojmů nezanechala. Snad jen to, že jeden můj známý - milovník Verdiho - si musel jít po prvním dějství dát panáka, aby ten zbytek vůbec vydýchal. :D

Mně osobně to tak strašné nepřišlo, ale není to moje parketa, a že to nemá hlavní hrdinka hlasově uplně zvládnuté, jsem si taky všimla. Pak ještě představitel Germonta st. - takový už starší pán- tak ten docela solidně nezvládal tempo a jeho výstupy pak dost pokulhávaly. Chudák pan dirigent, asi tím nebyl zrovna nadšený. :) A to navíc po celou dobu vypadal tento pán, že každou chvílí dostane infarkt a vždycky, když dokončil své číslo, tak si viditelně oddychl. Něco jako "uf, zase jsem to jednou přežil". Docela děsivé. :)
Jo ale kostýmy a hlavně scéna byla perfektní, málem bych zapomněla! :)

M. P. Musorgskij - Boris Godunov (ND Brno)

2008-12-14T08:35:00.000-08:00

Hodně zajímavé představení. Původní Pushkinova myšlenka carského Ruska zasazená do doby pučícího komunismu v čele s V. I. Leninem. Minimálně donutí člověka se nad tím zamyslet.
Co mě osobně na tomto provedení zaujalo nejvíc, byl působivý herecký výkon představitele Borise (hlavně svoji smrt měl dost dobře zmáknutou :D) a taky obrovské sbory, které pěvecky byly připravené skvěle, jejich zvuk byl úžasný, ale inscenačně se s nima nějak nic neodehrávalo. Nebo jsem aspoň já nic nepostřehla. Škoda, no. :/

A. Dvořák - Rusalka (ND Brno)

2008-12-14T06:34:00.001-08:00

= první opera, na kterou jsem se tady v Brně vypravila, asi před třemi lety. Popravdě to bylo celkem zklamání. První, co mě tehdy dost šokovalo, byl téměř prázdný sál, to mi přijde vždycky strašně líto kvůli těm lidem na jevišti. Jenže poté jsem zjistila, že to mělo asi své opodstatnění v samotném provedení opery. No fakt, člověk by málem nepoznal, že má české libreto, jak nebylo zpěvákům rozumět. Herecké výkony a režie taky moc nepřesvědčily, scéna a kostýmy byly inspirované původním provedením a měly své kouzlo, to jo, ale hlavní představitelé měli do mých představ rusalky a prince trochu daleko, tak to bylo trochu úsměvné. :) Nicméně, abych tady jen nekritizovala, tak můžu říct, že ty nejkrásnější árie byly provedeny celkem efektivně a hlavní aktérka v nich ukázala fakt slušné hlasové kvality.

Po Rusalce jsem se dlouho do opery neodvážila, nicméně jsem to překonala a dobře jsem udělala. Od té doby už byla totiž představení vybavena titulkami a sál výrazně plnější. ;)

Těžké začátky

2008-12-13T11:47:00.000-08:00

No, nepředpokládám, že by se k tomuto blogu někdo dopracoval. :)
Kdyby teda náhodou jo, tak tento blog bude sloužit k zachycení mých skromných dojmů a postřehů z kulturních událostí, kterých je v Brně nemálo a které bohužel mi začínají v paměti trochu splývat, což mě dost mrzí. :/ Navíc jakožto studentka hudební vědy bych se měla cvičit v psaní takových krátkých reportů o kulturních akcích, což, jak uvidíte, absolutně neovládám. :) Tož tak to je, děcka.

Bude to takový mix všeho, poněvač se snažím svůj kulturní život vést pestře, takže od opery, přes jazzové koncerty až po různé všehochutě kapelky. Bylo ode mě velmi chytré založit tento blog zrovna o zkouškovém, protože během této doby nepředpokládám, že bych se k nějaké kultuře mohla dopracovat. Ach ta logika, že? :)