Zlí chlapíci

Včera jsem se vypravila na koncert v rámci festivalu Nová hudba Plus, který aktuálně v Brně probíhá, a to konkrétně na čtyřku světových improvizátorů s příznačným názvem Bad Boys Collective. Hrajou v obsazení: klavír, violoncello, kytara a bicí. No absolutně jsem netušila, co mají tidle pánové za repertoár, nakonec jsem zjistila, že se zaměřujou na tvorbu Johna Cage - jednoho z hlavních představitelů experimentální hudby 20. století, pracující se zvukem a hlukem. (Osobně se nepovažuje za skladatele, ale organizátora zvuku, to myslim docela vypovídá).
No představení to bylo každopádně zajímavé, kdo by čekal, že uslyší "normální" hudbu, tak by byl asi dost překvapen. Na nástroje totiž pánové nehrají tradičním způsobem, nýbrž vylučujou na ně spíš skřeky a zvuky rozličného charakteru. Např. když po strunách kytary přejíždí nafouknutým balonkem apod. Vrcholem večera byla nejspíš hra na kaktus.
Mě to hodinové představení naladilo na zvláštní vlnu, takovou přemýšlivou, rozhodně ne pozitivní, tak jak tomu bývá po návštěvě klasického libozvučného koncertu. Ale působí to asi na každého jinak, docela by mě zajímal názor ostatních posluchačů. Hlavně se cítím obohacena v rámci předmětu Vysvobození zvuku z pout hudby, který tento semestr navštěvuju, poněvač jinak se k soudobé hudební avantgardě moc nedostanu.

Mladí talenti

Tak se mi podařilo konečně vytáhnout mého jubilejního čtenáře na nějakou kulturu (tímto dík za supr společnost ;)) . Tou kulturou byl koncert organizovaný ve spolupráci brněnské filharmonie a JAMU, který se konal v krásné atmosféře Besedního domu. Jak se ukázalo, tak o tento koncert byl mimořádný zájem, takže jsme byli rádi, že na nás zbyly vstupenky a zřejmě se nová marketingová strategie filharmonie vyplácí... (to zas koumu z hlediska mého studia a ohromně tomu rozumim)

Filharmonie a tři klavírní sólisté měli na programu staré dobré kamarády Bacha a Mozarta, ovšem dílka pro orchestr se třemi klavíry přecijen nepatří na běžný repertoár, takže o to to bylo zajímavější. Po přestávce jsme dostali naservírovanou jako bonbónek mimojiné Bachovu Suitu D dur, takže ta zapůsobila samozřejmě spolehlivě. V samotném závěru pak zazněla autorská skladba zúčastněné sólistky, s názvem Di Ritorno. Osobně mi to přišlo jako takový mix Stravinského (co se rytmiky a barvy týče) a zvukových experimentů 20. století (netradiční způsob hry na nástroje, využití konkrétních zvuků ulice). Nijak zvlášť nás to tedy neoslovilo, každopádně bylo zajímavé poslechnout si, jaká hudba v současnosti na poli artificiální hudby vzniká...
Teď zrovna probíhá festival soudobé hudby, takže plánuju ještě nějaké další návštěvy v brzké budoucnosti a doporučuju všem přátelům kultur!