Bienálová noc

Protože jsem fanouškem Moravské Galerie na fejsbůku, dozvěděla jsem se o této akci, kdy jako dozvuk Bienále otevřela MG v pátek večer svoje prostory k nahlédnutí všem zvědavcům. Vydali jsme se tedy do Uměleckoprůmyslového paláce, kde jsme si prošli hlavně výstavy plakátů a letáků, rozdělených podle země vzniku. Nejvíc mě zaujaly výtvarné rozdíly na základě písma (latinka, asijské znaky a arabské písmo). Jinak tomu samozřejmě vůbec nerozumím.
V promítacím sále jsme pak zkoukli pár ukázek z anifestu a nahlédli jsme taky do výtvarné díly, kde kreativci vytvářeli různé montáže. Brašule se jako správná kreatura taky zapojil. Já jsem se mezitím vydala ještě nakouknout do Pražákova paláce, kde probíhala výstava surrealistických plakátů. Většinou se na nich objevovala nějaká polymorfní stvoření. Podivná stvoření se však vyskytovala všude kolem mě, poněvač se na toto místo vypravili převážně brněnští bohémové... předtím tam měl autorské čtení J.H. Krchovský. Nemusim asi nic dodávat. :D

Z galerie jsme se vydali na jedno a skončili jsme na Malibu party s Backou a později v Livinu s P. Němcem a erasmákama. Konec už znáte, šlohli mi nový svetr. Tož tak.

Trojblok v Brně

Takže abych dohnala resty, musím zde zmínit akci, které jsme se zúčastnili 15.9.2010 na nádvoří Domu pánů z Kunštátu. Jednalo se o benefiční vystoupení, kde se na programu vystřídaly tři kapelky. První nařadě byli Nuck Chorris Gang. V Brně docela povědomá kapelka, kterou jsem nicméně dosud neslyšela. A musím dodat, že jsem je neslyšela prakticky ani teď, poněvač nazvučení vážně nebylo dobré a pokud máte songy založené především na textech, tak je pak vystoupení docela v háji. Narozdíl třeba od jejich nahrávek na bandzone, kde je jim rozumět dobře a je to o něčem uplně jiném. Moc jsem si je ten večer po hudební stránce neužila, ale jinak byli kluci zábavní.
Další na řadě byli naši oblíbení Poletíme?, které už vážně nemusim představovat, žejo. Tentokrát jsem na ně byla vybavena svým novým Poletíme tričkem! Na můj vkus měla ale hudba z repráků zbytečné volume, nejednalo se o žádné velké prostory, takže to moje citlivé ouška nesla poněkud hůře, ale výkon podali hoši jako vždy výborný. Na Sadomaso se žádné dívce nechtělo a mě už si kupodivu pamatovali, tak v rámci gender korektnosti na podium vylezl hoch a byl naprosto výborný. Bavil mě hlavně jeho taneček, jak jsem později zjistila, tak to bylo, protože splňoval přesně tyto charakteristiky. :)
Při posledním přídavku praskla Rudolfovi struna, takže nemohl hrát na bango a byl fakt roztomilý, jak nevěděl najednou co s rukama.
No a posledním bodem programu byl můj nový oblíbenec Don Juan Disco, který přes počáteční nedůvěru všechny přítomné přesvědčil o svém nedostižném disco-umu. I Arnoštka zahrál, je prostě boží!!1

Ajo, asi bych měla dodat, že Don Juan nás patřičně nastartoval na další discořádění, takže jsme se vydali do Livinu, našeho oblíbeného klubu, kde jsme na parketě setrvali zhruba do čtvrté ranní. Já osobně jsem se domů skoro nedobelhala, jak mě nožičky bolely. :)

Praděda Fest 2010

Zdravím všechny fanoušky kultur,

rozhodla jsem se konečně sepsat report o mojí hlavní prázdninové kultuře - srpnové dvoudenní akcičce v Hustopečích u Brna. Původně měl být stručný, ale bakin jej na svém blogísku ostrouhnul tak moc, že mi to přišlo líto a poněkud víc jsem se rozepsala... (pardon)
8. ročník Pradědafestu se stal letošní jasnou volbou, poněvač poměr cena/výkon byl prostě luxusní a zredukovanou Hrachovku jsme se rozhodli letos nezopakovat. :) Výsledný line up vypadal takhle:

Já jako jediná jsem si opatřila lístek víc než s měsíčním předstihem a napjatě jsem celé prázdniny sledovala, jestli se tam se mnou vůbec někdo vydá. Milíčovi svoji účast museli bohužel odříct a míša byl nemocen, ale můj nejmilovanější kulturní milenec naštěstí nezklamal a rozhodl se stát mým hlavním pradědaspolečníkem. V areálu se ale postupně objevili i další kulturychtiví přátelé.
Den 1:
počasí nevypadalo nicmoc, ale optimisticky naladěna, rozhodla jsem se přibalit si krom nezbytné ledvinky taky moje krásné nové sluneční brýle namísto pláštěnky. Sotva jsem však dorazila do Hustopeč, začalo (překvapivě) pršet. Nezbývalo než opatřit si pláštěnku jinou-tekutou-takže mé první kroky směřovaly do místní sámošky, pro šafrán a trochu toho zázvoru (resp. rum a kofolu :)).
Cesta do stanového městečka nebyla zrovna nejlíp označená, takže jsem se připojila ke dvěma spolucestujícím, ze dvou tras jsme si samozřejmě vybrali tu horší, ale ve stanovém městečku už mě čekal baki s postaveným příbytkem.
Blížil se čas první zajímavé kapely, takže jsme popadli své pláštěnky a vyrazili do areálu, kde právě DVA začali hrát.
Velice zajímavá dvojka, která má na repertoáru hudbu smyšlené kultury a jazyka, s použitím dechových nástrojů a smyček. Výsledek má rozhodně svoje originální kouzlo a zpěvačka to umí pěkně roztancovat. Další na řadě byla klučičí skupinka The Cornflakes, hrají takový průměrný rock-punk, zaujal mě hlavně bubeník svlečený do pasu. :D
No a po setmění už nastoupili Buty, na které jsem byla hodně zvědavá. Vypadali, že si to na pódiu užívají a my jsme si to užívali rovněž. Zařadili všechny nejznámější hitovky, mojeho milovaného Krtka, Tatu, Dlouhou ruku, Františka, nakonec i bakiho vytoužené Vrány, v poněkud podivné ska-připomínající úpravě. Ale je to pochopitelné, tolik let hrát pořád to samé musí být občas otrava.
Visací zámek
byla sem žankem pověřena ohledně Visáčů zjistit, jestli stojí za to navštívit jejich koncert. No popravdě, během jejich vystoupení jsem strávila víc času pokecem mimo stage s princeznou a víťou, protože mě naštvali pogující fanoušci, ale asi nebyli visáči uplně špatní.
Jiří Schmitzer
nastoupil sám s kytarou a dlouhým pásmem písniček. Člověk by se měl hlavně soustředit na texty a bavit se tím, ale ani po hudební stránce to nebyla nuda. Country a folk jednoduchá kytara byla fajn zpestřením večera. Texty byly samozřejmě náročné, takže si je vůbec nepamatuju. :) (jó a řekl prdel)
zde pravděpodobně následoval přechod do DnB šapitó, kde jsem setrvala zhruba do třetí hodiny ranní. Dramík byl velmi kvalitní a vnořila sem se do něj okamžitě i bez pověstných dnbbrýlí, kdo byl na scéně mě samozřejmě nezajímalo, údajně MIDI LIDI, takže asi to tak bude a můžu jim tedy vyjádřit poklonu.
Den 2:
v dopoledním volnu jsme vyrazili na obhlídku Hustopeč a doplnění zásob. Baki uvařil výtečný oběd a po něm se mi úspěšně podařilo vystřízlivět. Zanedlouho již dorazili Míša, Luca, Honzí a Mára, kteří si přivezli "dobrou náladu" díky soutěži vypij penis! Šli jsme se podívat na show s motorkama a až jsme se dočkali pádu, vydali jsme se zpět do areálu. (Foto:bakin)
Náš program druhého dne měli zahájit Poletíme? Těsně předtím stihli dorazit defektní cyklisté Krásný s Žankem. Poletíme? nedávno vydali nové CD, takže hráli písničky nové i dobře známé. Jedné z nich jsme se s Lucou mohly osobně zúčastnit, jmenovala se SadoMaso. No, vtipné to bylo.:) Za náš výstup jsme si vysloužily trička a CDčka. Luca se šla poté vzpamatovávat a já jakožto anonymní umělkyně využila možnosti pohybu ve VIP areálu vč. VIP toalet a pokecala sem si s některými členy kapely.
Mezitím se vystřídalo pár kapel, které jsem prakticky ignorovala. Na stage jsem se vrátila až na balkánskou jízdu s Dubiozou Kolektiv. A jízda to byla neskutečně energická! Dubioza je něco jako mix balkánského folkloru, rapu, hiphopu, reggae a kdoví čeho ještě a dohromady to funguje maximálně efektivně!!1
100 zvířat
tak tady asi nemusim nic psát, objíždějí jeden festival za druhým a koncerty jsou prakticky neměnné. Ještě se mi nezajedli, ale měli tu smůlu, že zhruba v půlce jejich programu začalo pršet, takže jsem se odklidila pod střechu. (toto je zhruba doba, kdy se údajně vytratila naše propašovaná poslední lahev tekutého prádla, ale já trvám na tom, že sem ji nevzala)
Parov Stelar Band
hlavní lákadlo festivalu. K tomu skoro nemám co říct, ta atmosféra se nedá ani popsat, strhlo mě to dokonale! Kontakt kapely s publikem byl skvělý, hlavně jejich saxofonista si to tam dával nejvíc a zpěvačka jakbysmet. Co k tomu dodat: chci ještě a víc!!1
Po Parovu jsme byli již dostatečně pod parou, já se dala do družného hovoru s fešným policistou Radimem zatímco baki se někde plácal v bahně (až po uši). :D Údajně taky nabaloval kočičky u toitoiek. Pak už šel naštěstí spát a my jsme opět úspěšně skončili v dnb šapitó, kde perfektně celou naši akci zakončil B-Complex. Někteří se pak vytratili na první ranní vlak a já to nakonec zabalila kolem páté.
Ráno jsme zbořili stany a vyrazili různými prostředky domů. Žánek na kole, ostatní vlakem, do kterého jsme se s bakim nevešli, takže jsme zkusili stopa a za chvilku už jsme byli v Brně. :)

A to je konec mého kulturního dobrodružství, tak zase příště naviděnou. :*

(ještě bych chtěla dodat, že na této akci jsem si velmi oblíbila nápoj Fizz, chutná jako sodovčička s různými příchutěmi, ale pozor, obsah alkoholu je zhruba jako v pivu! Ano i proto mi nejspíš tak zachutnal, ale používat jej jako brzdu nedoporučuju :D)