A. Maskats - Nebezpečné známosti

Balet podle známého francouzského románu rozhodně patří k velmi povedeným kouskům baletní scény Národního divadla v Brně. Zaujaly mě především minimalistická scéna, rafinované rudo-zlaté kostýmy a výmluvná choreografie, která dle mého názoru kvalitně vyjadřuje děj. Ten je velmi komplikovaný, protože se odehrává v prostředí plném vášní a intrik. Kdo nečetl knihu nebo neviděl film, asi by se v něm snadno ztratil.

Velice se mi líbil expresivní výkon I. Jeličové, která se na podiu vskutku věrohodně převtěluje do role Markýzy de Merteuil.

Filharmonie Brno - Film a hudba

Koncerty zaměřené na filmovou hudbu v dnešní době frčí, takže i brněnská filharmonie občas nějaký do programu zařadí. Zvolený výběr skladeb tohoto koncertu musím velmi pochválit, bylo to žánrově pestré a mezi dobře známými kousky (Forrest Gump, Piráti z Karibiku, Kmotr) se objevily i náročnější klasické skladby (Hamlet od Šostakoviče, Varšavský koncert od R.S.Addinsella), které sice nevznikly pro film, ale byly v něm dodatečně použity.
Moje hodnocení: Rozhodně nezapomenutelný pocit poslouchat v sále Besedního domu gradující soundtrack z Pirátů. A celkově vyvedený hudební zážitek, chtělo by to zopakovat.

M. Houellebecq-Elementární částice

Brněnská Reduta uvádí tuto hru premiérově v ČR. Jedná se o divadelní adaptaci významného francouzského románu z 90. let, který surově vykresluje dehumanizaci a individualismus dnešní doby.

Celá hra je sestavená z jednotlivých krátkých a rychle se střídajících epizod, které zachycují přelomové okamžiky v životě dvou sourozenců Bruna a Michela. Důležitou součástí režie je scéna, která obrazně symbolizuje překážky a nepřekonatelné bariéry mezi jednotlivými postavami, stejně tak představuje bludiště života. Konzumní společnost a lidskou sexuální zvířeckost pak předvádí králíčci v akci.
Hra rozhodně nenudí, tím jak je rozkouskovaná do kratších úseků, ubíhá velice svižně, na jevišti se pořád něco děje a pohybuje. Každá epizodka má svůj vlastní vizuální obraz, kompozici.

J. Haydn-Stvoření

Národní divadlo v Brně uvádí toto spojení klasického oratoria s moderním baletem, což považuju za povedený krok, protože tím pro diváky zatraktivňuje poměrně opomíjenou hudební formu. Jedná se o příběh o stvoření světa, libreto je sice německé, ale k dispozici jsou titulky. Choreografie baletu je velmi citlivě sestavená, po celou dobu se odvíjí od hudební složky, např. počet tanečních sólistů kopíruje počet zpívajících hlasů.

Osobně se přiznám, že nebýt baletního ztvárnění, tak samotná skladba by mě asi moc nenadchla, ale takhle to bylo mnohem lépe stravitelné. Takže výsledný dojem kladný, to hlavně za netradičnost žánru a vysoce kvalitní výkony jednotlivých složek a sólistů.

J.Giraudoux-Ondina

Po delší době jsem opět zavítala na představení do zlínského divadla, a to na pohádkově-filozofickou hru o střetu dvou světů. Vodní víla Ondina se rozhodne prožít světskou lásku s rytířem Hansem, nicméně svět lidí je proradný a tuze komplikovaný, a tak se "žili spolu šťastně až do smrti" nekoná.

Po poměrně rozvleklém začátku, kdy je ještě Ondina zahalena tajemstvím, se hra ve druhém dějství celkem slušně rozbíhá, aby postupně vygradovala do tragického finále. Třetí dějství, kdy se vyloží karty na stůl a vztahy se vyhrotí na maximum je rozhodně nejlepší částí. Definitivní konec mě ale uplně nenadchnul, asi bych zvolila střízlivější herecké vyjadření scény, kdy se Ondina s rytířem navždy loučí. Takhle to byl pro mě až moc velký pathos.
Do budoucna mám v plánu se podívat na nedávno natočený film Ondine, kde se tento příběh aktualizuje do současné doby.

novoroční bilance

Ahoj!!1 Opožděně vítám návštěvníky zuzikova blogu v kulturním roce 2011.
Za poslední dobu jsem bohužel moc kultur neabsolvovala, je to zaviněno jednak právě proběhnuvším zkouškovým a taky se musím přiznat, že současná nabídka brněnských kultur, převážně těch divadelních, mě už málokdy na něco naláká. Tak nějak mám pocit, že skoro všechny aktuálně uváděné kousky, které za něco stojí, už sem viděla. Proto se v roce 2011 možná vydám objevovat prozatím spíše neprobádané menší brněnské scény. Vydáte se se mnou?

United Flavour

Koncert, na který jsme se rozhodli jít asi 5 minut před uzávěrkou předprodeje. :)

Nakonec jsme ale nemuseli litovat. V klubu Metro jsem teda byla prvně a oproti bakimu nemám nějaké výrazně horší dojmy než z jiných klubů...
United Flavour sem viděla rovněž poprvé. Kapela je to složením i hudebně velmi pestrá, dominuje temperamentní zpěvačka ze Španělska a afroamerický baskytarista (zřejmě z Afriky nebo Ameriky žejo :)). Ale najdou se v kapele i Češi a Slováci, takže možná to nám dělá jejich hudbu o něco bližší, i když kdo ví... No a o co teda jde? V podstatě hlavně o fúzi reggae, latinskoamerické hudby a r´n´b. Zpěvačka má úžasný hlas a svojí energií okamžitě strhne publikum, co mně se obzvlášť líbilo je jakási ženská smyslnost, kterou do toho dává, což sem u reggae ještě asi nezažila. Když zpívala "shake your ass" tak šejkovali i mnozí přítomní pánové v publiku. :) A já teda samozřejmě taky!!1
Nicméně parádně umí i procítěné pomalejší songy ve stylu r´n´b, takže není to jen záplava rychlých pecek, ale mají toho prostě hodně co nabídnout.
Oficiální stránky zde:
šejkovací písnička zde:

M.Y.Music v A2

Tenhle příspěvek už jsem odkládala hódně dlouho a v kontextu toho večera se dojmy z kultury trochu zamlžují, ale tak pokusim se aspoň vystihnout to nejdůležitejší...
M.Y.Music je 8členná kapela mládežníků z Plzně, která ve své tvorbě mixuje hiphop, funk, rock a určitě ještě další hudební žánry.
V popředí stojí zpěvák, občas připomínající Justina Timberlaka, a jeho rapující kolega, takže se střídá melodičnost s rapovou úderností; co já oceňuju je dechová sekce - saxofon a trubka, nicméně tehdá to uplně nenaplnilo potenciál, protože saxofonista se teprve v kapele zajížděl. Pak tady máme ještě klávesáka, kytary a bubeníka.
Pánové valili jednu pecku za druhou, přičemž při počtu 8 lidí si mohli vždycky na střídačku někteří odskočit na cigaretku nebo na pivko, jen bubeník to chudák musel celé oddřít. :) A tak šlapalo jim to slušně, texty jsme moc nechytali, až heslovité refrény typu Motherfucker! , Do it!, Push it! a tak. Nakonec snad jen dodám, že je velká škoda, že nepřišlo víc lidí, a ti co přišli zase vůbec nepařili. Před pódiem nás bylo asi jen 5 fanoušků, takže hráli prakticky a především hlavně pro nás.

Agáta hledá práci (ND Brno)

Ne, skutečně se nejedná o Agátku Hanychovou a její pořad na streamu. :P
Agáta hledá práci je divadelní komedie ze současného prostředí, kterou uvádí divadlo Reduta. Děj si asi dokážete domyslet - máme tu Agátu, mladou a svéráznou absolventku VŠ(FSS zřejmě), která je plná ideálů a má si hledat svoji první práci... na první pokus skončí nedopatřením v bordelu, pak ji například na úřadu práce pošlou na kurz pro katolické sekretářky, přičemž maminka ji mezitím zapíše na meetingy vagíny...
Tím vším prochází Agáta a její matka určitým tragikomickým způsobem, který je jim vlastní. Takže sice se u toho neválíte smíchy, ale jinak hra baví různými gagy a rozhodně nenudí. Snad jen posledních 5 minut do celku moc nezapadá, závěrečná myšlenka má asi být vážná a bez nadsázky.
Toto představení bylo ještě okořeněno tím, že jedna z hereček se v napjaté chvíli netrefila na židli a svalila se na zem, což tu scénu totálně zabilo, a protože se přes veškerou snahu nedokázali aktéři přestat smát, tak si ji museli dát celou znovu. :))

G. Puccini - Madama Butterfly

Po velmi dlouhé době zase opera na mém blogísku, máte radost? A nutno dodat, že opera velmi vyvedená, takže ty lístky kupované na poslední chvíli na černém trhu za to rozhodně stály. :)

A teď už k věci: Děj se odehrává v exotickém Japonsku, stále v tomtéž domku u pobřeží, a je rozdělený do tří částí:
1. americký námořník si do domku přivádí mladičkou japonskou nevěstu, ona je do něj bezhlavě zamilovaná, zřekne se své rodiny i víry, zatímco on se chce jen zabavit. Akt končí nádherným, možná trošku dlouhým duetem o svatební noci.
2. Butterfly žije v domku třetím rokem opuštěná, pouze se svojí služkou. Okolí se jí snaží naznačit, že má na Pinkertona zapomenout, ale ona na něj pořád věrně čeká. Ve chvíli, kdy se má dozvědět celou pravdu, zjistíme že s ním má malého synka. Celý tento akt stojí na výkonu hlavní protagonistky, která má ztvárnit emocemi zmítanou Butterfly. Csilla Borros je naštěstí vynikající sólistka, takže sem se rozhodně nenudila.
3. připluje loď s Pinkertonem a jeho americkou manželkou, chtějí dítěti umožnit důstojný život v Americe. Butterfly se odmítá vrátit ke starému životu gejši na ulici, loučí se se synkem a spáchá sebevraždu.

Na zpracování ND Brno se mi hodně líbily jednoduché kulisy, které představovaly typickou japonskou kulturu, vlastně jen jedna zeď jakoby z bambusových tyčí, a pár kusů nábytku hladkých a čistých linií. Jeviště se otáčí a děj se odehrává střídavě z venkovní a interiérové strany té zdi/závěsu. Plus uplně na okraji je fontánka s kapříky a točícím se vodním mlýnkem a odrazy ve vodě příležitostně vytváří povedené obrazy.
Co se hudby týče, tak se nejvíc nabízí srovnání s Verdim v rámci italské operní tradice. Verdi uplatňuje spíš jednoduchost a lidovou zpěvnost (cajdáky prostě), i u Pucciniho to jde trochu v náznacích cítit, vždycky ale končí u těch náznaků a hudba se rozvine do složitější kompozice.