Libuška

Sliby se maj plnit, nejen o Vánocích... takže jsme opět zde, abych podala report o našem druhém hudebnovědném výletu za kulturou. (musim si nějak ukrátit čekání na známku z estetiky, protože už mě chytají silné nervy)

Takže tentokráte jsme se vydali do Prahy do Národního divadla na Smetanovu Libuši, s Evou Urbanovou v hlavní roli (v roli Libuše :P).
Nebyl to sice tak vzrušující výlet, jako když jsme jeli do daleké ciziny, ale nevadí.

V Národním jsem byla vlastně poprvé na nějakém představení, předtím jsme jej prolézali jen v rámci exkurze. Samozřejmě "Zlatá kaplička" měla naprosto úžasnou atmosféru. My jsme obdrželi lístky na sedadla někde v I. galerii (asi 4. patro) na boku a řeknu vám, nejdřív se mi z té výšky dělalo trochu špatně a držela jsem se teda hódně při zdi, ale pak už jsem si zvykla.

Co říct o opeře samotné...
hodně náročná na soustředěnost, specielně některé dlouhatánské pasáže, trvá s přestávkami něco přes 3 hodiny...
já si teda libreto dopředu trochu nastudovala ve vlaku a dobře jsem udělala, nemusela jsem si pak moc lámat hlavu s tím, co se to tam vlastně děje, když není zpěvákům vůbec rozumět. Nakonec to jistily anglické a německé titulky pro zahraniční publikum. ;)

Opera to je ale bezesporu zajímavá, něco jako cesta do duše národního obrozence. Nenadarmo je to takyže česká národní opera, že. Ovšem v dnešní době jsou skutečně některé pasáže komické, například obraz ze života venkovského lidu a Přemyslova árie o obilí... :)) Mně osobně už to přišlo trochu jako parodie sebe sama.

Pro představu jak to asi vypadalo tehdy...

... a jak dnes....

Eva Urbanová předvedla skvělý pěvecký výkon a zastínila bezpečně všechny kolegy a kolegyně. Režijně zpracované to bylo řekněme klasicky, neurazilo, ovšem ani nenadchlo, nebylo čím. Docela ale chápu, že s takovým počtem lidí na podiu se toho zas tolik dělat nedá, nicméně jsem byla přecijen trochu zklamaná, ani kostýmy mne nějak obzvlášť nenadchly. Víc k tomu asi nemám co říct, hlavně se mi nechce už, chytám pořádného nerva z té estetiky... :(

Takže zatím sbohem a kultuře zdar!
Váš Zuzik

Libuška a Krútňava - príma dvojka

Tak schválně, copak si teď asi představujete... rozviňte svou fantazii, drazí čtenáři, a já zatím dopíšu zbytek článku.

Zajímá vás, jak jsem se k těm holkám dostala? No to takhle jednou na hudebnovědní exkurzi.... vlastně dvakrát!!!

Tak tedy nejdřív jsme se s kolegy vypravili do Bratislavy na slavnostní provedení opery Krútňava ve Slovenském národním divadle. Byla to cesta velmi veselá a přínosná, jak také jinak, když cestujete s veselým ovocem a flaškou, že...

V Bratislavě jsme se nejprve seznámili s jednou velmi stylovou hospůdkou, škoda, že už si nepamatuju název :/ ,(mimochodem tam mi bylo polichoceno, že vypadám jak zebra, proč asi??), udělali jsme si pár turistických fotografií této exotické krajiny a pak se šli motat někudy k tomu divadlu. (Já bych to hledala ještě teď, ale naštěstí mezi námi byli i lidé alespoň se špetkou orientačního smyslu.)

O tom, jak probíhalo převlékání na toaletách Slovenského národního divadla, psát raději nebudu, jaké však bylo naše překvapení, když jsme posléze zjistili, že divadelní kuloáry jsou plné reportérů, fotografů a kameramanů, protože se jednalo o výročí otevření divadla a osobně přítomen je režisér opery Juraj Jakubisko a že bude po představení k dispozici raut zdarma!!

No dobře jsme si ten termín vybrali, moc dobře. ;)

tady obrázky divadla

Co napsat o samotné opeře... tak autorem je jakýsi Eugen Suchoň a prý je to na tom Slovensku národní opera, no to zní rozhodně zajímavě, tak co dál? Je to opera z lidového prostředí a Suchoň navazuje na odkaz Leoše Janáčka a Richarda Nováka, když v opeře cituje melodie z lidových zpěvů a tanců, a to tvoří kontrast s novákovskou orchestrální propracovaností.

V Jakubiskově pojetí jsme svědky velmi přirozeně ztvárněného koloběhu roku na venkově, režijně je to velmi poctivá práce, do sebemenšího detailu dolaďující atmosféru k hlavní dějové linii (Brno, inspiruj se!!).

Děj začíná vraždou mladého Jana Šteliny, kterého teď oplakává nešťastná Katrina, vrah ale není dopaden. Když Katrině skončí smutek, provdá se za Ondřeje Zimoňa (M. Dvorský), jejich manželství ale není dvakrát šťastné. Narodí se jim dítě, které někteří přisuzují zesnulému Janovi. Ondřejovo svědomí ale není čisté, to on totiž tehdy zabil Jana ze žárlivosti. Nakonec ho šílenství donutí přiznat se.
Co se mého názoru na provedení týče, tak na slovenštinu jsem přeladila velmi rychle, s tím problém nemám, pouze sborům nebylo téměř rozumět (což myslím nebylo dáno tím cizím jazykem). Mírně nespokojená jsem ale byla s akustikou, zvuk se mi zdál takový přitlumený. Nicméně výkony především sólistů byly excelentní a celkově to byla skutečně krásná podívaná.

No a nakonec byl onen zmíněný raut, kde si Zuzinka dala na účet podniku pár skleniček šampaňského, tak to je pak jasné, že mám samé pozitivní vzpomínky, že... :)

Mimochodem cestou zpět jsme ve vlaku hráli samé zábavné hry, díky nimž jsem získala přezdívky GaGa a vinná réva. Moc pěkné. :D

A o Libušce napíšu v příštím příspěvku. :)

Když řídím svou loď, jsem v pohodě!!1

Tak to je, prosim pěkně, moje nová hláška. :)

Souvisí to s mým posledním kulturním zážitkem, zde malá nápověda, o co vlastně šlo. ;)

(Krásná písnička, žejo? Taková....chytlavá... Sandokaaan, Sandokaaan ... :D)

Tak a teď ten report.
Vypravili jsme se s rodinkou do našeho zlínského divadla, přičemž program vybral naprosto geniálně můj velký brat F., šlo o nějaké předsilvestrovské představení - Sandokan a piráti z Mompracenu. Již během naší výpravy, která probíhala v duchu "Ať dělám, co dělám, stejně nebudu krásnější než Magdička", jsem byla nenápadně varována, že se zřejmě nebude jednat o nějakou "těžkotonážní" divadelní hru (prostě žádné velké drámo, no.. ;)) Ovšem já se nebráním ničemu a tudíž výsledné zjištění, že se jedná o představení určené především pro děti, mě ponechal zcela klidnou (narozdíl od Magdičky) :)
Nasadila jsem brýlky a netrpělivě vyčkávala příchod tohoto nadsamce na scénu.... ;)

Výsledek? Omlazený, dreďatý Sandokan, trochu ve stylu jamajského reaggae (těmi dredy mi dost připomínal Péťu, čau Péťo;)) a tudíž mi byl nanejvýš sympatický. ;);)
Hra byla řešena tak, že na jevišti fungoval jeden herec jako pojítko mezi publikem a příběhem (občasnými komentáři nebo zásahy do děje), semtam si herci vystřihli nějakou pěknou písničku a vůbec si celé představení evidentně užívali. Samozřejmě bylo celé laděno v žertovném duchu, ačkoliv se na scéně objevily i správné drsňácké bojové scény včetně lovu tygra (nedostatek dobrovolníků, co by se nechali na jevišti Sandokanem zmlátit, vyřešili pomocí speciálních fackovacích panáků), (teda takového bych taky brala, dobře by se na něm dal ventilovat přebytek energie :D). A já jsem se teda bavila! Jinak pro ty, kteří náhodou Sandokana neznají, tak to je chlapík, který se narodil jako princ, ale stal se vyhnancem, asi kvůli expanzi Britů a lstivého rádži, nebo tak nějak. Takže teď je vůdcem pirátské tlupy, říkají mu Malajský tygr, no a zamiluje se do dívky Marianny přezdívané Perla Labuanu. Pak si vyřizuje účty s nepřáteli a zároveň samozřejmě bojuje o svou lásku...


Abych to uzavřela, ani v nejmenším to nepovažuju za ztrátu času, takové chytře udělané dětské představení může být docela klidně zábavné i pro ostatní.

Jo a mimochodem, během přestávky jsme probírali, jestli vůbec můžu znát ten původní seriál s Kabirem Bedim v hlavní roli, že prý se vysílal moc dávno, já tvrdím že jo a oni mi nevěří!! :/ No že ho taky znáte? No žejo??
(drtivý pohled, co? ;) Mám v plánu se to naučit, tak si na mě dávejte bacha!!!1)

Xindl bez Xindla

Tak vítám všechny v roce 2009, ať už jste na tuto stránku zbloudili omylem, nebo jste zvědaví, co že to zuzik zase vyváděl...

Do nového roku vám (i sobě samozřejmě :P) přeju co nejvíce kvalitních kulturních zážitků, ať už máte rádi jazz nebo metal (čau Péťo), prostě ať to stojí za to!!!1 ;)

Mám teď spoustu restů, co se týče nenapsaných příspěvků, tak je na čase s tím trochu pohnout a začneme třebas nedávnou událostí, kdy jsme se v počtu 2 vydali na dvojkoncert mladých talentovaných písničkářů Xindla X a Iva Cicvárka, který se konal v brněnském klubu Leitnerka. Popravdě nás zajímal především Xindl a protože je to dnes již známý "folkový raper", vytušili jsme, že jeho vystoupení bude jako hlavní program až ve druhé části večera. Vytušili jsme špatně.

Když jsme dorazili na místo, Xindl zrovna dohrával svoji poslední písničku a my byli v upřímném a nefalšovaném šoku. Aby toho nebylo málo, zjistili jsme, že v tomto klubu netočí pivo. Nastalá situace nás velice zklamala, ale když už jsme neměli co ztratit, rozhodli jsme se setrvat na místě a vyposlechnout si alespoň Iva Cicvárka s kapelou Oko.

No nebylo to vůbec zlé!! I když ze začátku jsem měla trochu strach, protože divačka sedící za mnou byla zřejmě pevně rozhodnutá si zazpívat společně s kapelou, ale naštěstí ji to brzy přešlo.:D

Ivo doprovázel své texty na klavír a po boku měl ještě tubu a flétnu. Protože je to písničkář, tak samozřejmě nejdůležitější jsou texty, a ty jeho jsou, řekla bych, inteligentní, jemné i vtipné, převážně lyrické. Líbil se mi, jeho Banánový blues mi dost připomíná J. Suchého, nemůžu si pomoct, v těch textech prostě učitele českého jazyka nezapře. :)

Nakonec by to tedy vůbec nebyl špatný kulturní zážitek, i Xindla jsem alespoň viděla, když už neslyšela, jenže jsme měli nepříjemný konflikt se slečnou organizátorkou a ten definitivně odsoudil příjemné dojmy z akce do záhuby. Asi se dlouho v Leitnerce naše pruhované duo neobjeví, jejich mínus. :P (ale že nám to s bakinem seklo!!!1)

Teď si pouštím jejich písničky a jsou velmi příjemné na poslech. Tady najdete několik ukázek, tak přeji příjemnou zábavu. ;)