Cikáni jdou do nebe

Tento muzikál slaví v Brně úspěchy už dlouho, tak jsem byla na něj zvědavá. Příjemné překvapení se ale nekonalo. Spíš než o příbeh tady jde o atmosféru cikánského nespoutaného života, kdy ani láska nepřemůže touhu po svobodě a tak zcela nepochopitelně musí na konci zemřít.

Ústřední dvojici ztvárnili Soňa Jányová a Martin Havelka. Těm nemám ve výkonu co vytknout, jejich role jsou psané jednotvárně a pěvecky nenáročné, takže nebylo moc co zkazit. Neříkám, že Jányová neměla svoje kouzlo coby vědma, ale prakticky se tam v žádné jiné poloze nepředstavila. Zobar byla postava o něco zajímavější, ale taky se nijak nevyvíjel a jedině Havelkův skvělý výkon zabránil tomu, aby člověka nezačal nudit.
Co se týče celkově představení, kdyby bylo o polovinu kratší, nic by se nestalo. Začátek je zbytečně roztahaný, druhá půlka určitě lepší. Každopádně bych to asi pojala trochu jinak, místo častých výjevů z jednoho nebo druhého cikánského tábora, kde se odehrává prakticky totéž (chlast, tanec, zpěv), bych dala víc prostoru ústřední dvojici, která se sejde za celý děj jen ve třech scénách (trochu málo na tak tragický konec).
Nejvíc jsem ocenila live cimbál v pozadí, poněvač to je moje srdeční záležitost.

Shrnutí: romská kultura v pěkném pozlátku (nechyběla ani trocha ženské nahoty), zábavně a nenáročně naservírovaná pro návštěvníky mdb, hudba nenáročná, leč chytlavá, děj a hlavní myšlenka slabší.

Probuzení jara

Do městského divadla jsem se po úspěchu Mozarta těšila hodně, nicméně ani jeden z těchto dvou představení se mu bohužel zdaleka nevyrovnal.
Probuzení jara je novodobý muzikál v převážně rockovém stylu, kde hlavním záměrem je vyjádřit komplikované emoce dospívající mládeže a mezigenerační propast. Každá jednotlivá píseň je v podobě osobní zpovědi. A že bylo z čeho se zpovídat, krom ústřední "normální" dvojice tu máme děvče zneužívané otcem, děvče vyhnané z domova, učiteli šikanovaný chlapec pod rodičovským tlakem páchající sebevraždu, homosexuální dvojice... No podle mě mohli autoři trochu ubrat plyn v tomto směru. Po hudební stránce neurazilo ani nenadchlo. Přesto však s odstupem času hodnotim toto představení spíš pozitivně, protagonisté předvedli slušné výkony, i když teda Ivana Skálová jako naivní Wendla trochu přehrávala, ale Melchior (J.Mach), rozervaný Moric( V.Blahuta) a dvojice dospělých (Junák, Konvalinková) byli zahráni skvěle. A nechyběly ani lechtivé scény (líbání s mikrofonem zní fakt skvěle), smutný konec pak rozplakal i několik slabších povah v sále.