komponovaný festival na Hostišové

Proč jej zpravidla nevynechávám?

1. Hostišová je prdelka přes jednu prdelku od té naší tečovské zadnice
2. Organizátor je správně zapálený a krom toho můj známý
3. Festival má krom pobavení nás všech taky nějakou myšlenku
4. Pohodová atmosféra, lidí tak akorát a navíc hodně známých, které vidím právě tak jednou do roka zde na tomto místě
5. Za bárem to tam šéfuje můj kamarád a nejlepší koktejlmajstr Tomášek (letošní fialové kaluže na přání fakt luxusní)
6. Kapelky hrají většinou neznámé, ale zapařit se na ně dá, od loňského roku je i dramíková scéna

Samozřejmě by to chtělo vychytat nějaké detaily... např. aby se hudební scény navzájem nerušily, nebo lepší organizace doprovodného programu, páč člověk nikdy neví, kdy co vlastně bude.

Co mi přinesl konkrétně letošní ročník?
- pozorování hvězd s výkladem odborníka z brněnské hvězdárny, většinu z toho jsem samozřejmě stihla úspěšně zapomenout :(
- skoky na laně
- objev Disco Don Juana, který se stal závěrečnou třešinkou na dortu oficiálního programu. Tendle člověk si vystačí uplně sám s trochou techniky. Jako podklad si pustí do každého songu nějaké správné retrodisko a do toho chrlí zábavné texty. Člověk, který ve třpytivé košilce a zvonáčích předvádí discoshow mezi balíky slámy, je prostě kouzelný! Vytleskali jsme si asi 10 přídavků, vč. "božího Arturka", kterým mi teda udělal radost největší. No a odjely jsme s maminou spokojené domů. Bratr s přítelkyní, kteřížto absolvovali i program neoficiální, vrátili se poněkud dobití, když se jim podařilo na kolech havarovat cestou do kopce...
Toliko k této unikátní akcičce. Zase za rok. :)

Hmyz v Holešově

Tak výtvarnému umění bohužel moc nerozumím, ale tuto výstavu děl Alfonse Muchy v holešovském zámku jsem jakožto laik ohodnotila velice kladně. V současné chvíli běží rozbouřená debata ohledně umístění Slovanské epopeje, tak tu tady bohužel nenajdete. :) Zato jsou zde mimojiné přípravné nákresy k tomuto veledílu, které pěkně přibližují jeho složitý vznik.
Výstava se rozprostírá do tří místností, které samy o sobě jsou zdobené barokními stropními malbami. Muchovo dílo asi moc představovat nemusím, většina si vybaví jeho typickou tvorbu - ženská, dlouhé vlasy a nějaké ty kytky. Někomu přijde možná až moc monotónní. Nicméně když se člověk má možnost pořádně zadívat na detaily, na které upozorňuje kurátor výstavy ve stručných popiskách, tak je každý obraz něčím zvláštní. Zajímavé byly i obrazy, které symbolizovaly autorův vztah k rodným Ivančicím. Součástí výstavy je také promítací místnost, kde běží dokument o Muchově životě a době pro zvědavce.
Kdo můžete, tak určitě doporučuji brzo navštívit, výstava v září končí.