Porgy a Bess v Brně

Netradiční abonmá brněnské filharmonie nabídlo tentokráte koncertní verzi Gershwinovy jazzové opery a tuto mimořádnou příležitost jsem si opravdu nemohla nechat ujít.
K navození té správné atmosféry posloužila první polovina programu, kdy vystoupil zpěvák Lee Andrew Davison s jazzovým triem a společně provedli několik známých gospelů a spirituálů. (Svým proslovem v češtině pak připomněl oblíbeného Mirečka z básníků) :)
Musim teda smeknout před výkonem, za který by se nemusel stydět ani Ray Charles. Davison si to vyloženě užíval a zpíval hlavně od srdce, tak jak to má u gospelů být, s melodií se mazlil skoro jako Bobby McFerrin, no prostě paráda. Skoro sem měla chuť zvednout se ze židličky a vykřikovat Thanks, my Lord!, Jesus loves me!! a tak, jak dycky ve filmech černoši dělají v kostele. :D

Po přestávce už nastoupili filharmonici s jazzovým triem uprostřed a u mikrofonu to rozbalila Barbora Řeháčková-Mindrinu, zpěvačka s krásným, plným hlasem (a dekoltem) a skvělým jazzovým feelingem. Ta se pak střídala s Davisonem a fakt, jedna písnička lepší jak druhá! Kdyby to šlo, tak si i CDčko koupim. No a filharmonici tentokrát vypadali, že je ten jazz i baví, ne jako kdysi, takže nemám co vytknout. Jedna z nejlepších hudebních kultur, na kterých jsem v Brně byla. Kdybych udělovala body nebo ceny, tak dám 10 z 10 zuziků. ;)
Ukázečka: It Ain´t Necessarily So a eště jedna My Man´s Gone

Carmen

Divadelní vlákno na Plkárně mne donutilo brát moje předsevzetí konečně vážně. Po dlouhé době se teď objevil v programu Janáčkova divadla balet, který mne lákal. Navíc jsem na něj dostala samé dobré reference, takže nebylo co řešit.
Samotnému baletu předchází vystoupení tanečnice flamenca, což je v rámci Carmen velice sympatické spojení žánrů. Poněvač jak jistě víte, tak flamenco tradičně vyjadřuje podobnou náplň, jako se odehrává v příběhu Carmen.
K samotnému baletu - "staré" téma s moderní choreografií. Hudební podklad tvoří překvapivě Bizetova opera, je inscenován velmi zajímavě především z pohledu barev a světel. Užívá opravdu netradiční prvky, např. ve scéně s vojáky zavěšenými hlavou dolů, jejichž stíny se rafinovaně odráží na podlaze, nebo efektní oblaky prachu atd.
Pozitivem je také nenáročnost co se délky týče - trvá něco málo přes hodinu. Přesto bych návštěvu nedoporučila tomu, kdo čeká klasický balet nebo kdo nezná minimálně hlavní zápletku příběhu o Carmen. Já třeba kdybych předtím neviděla operu, tak jen těžko domýšlím, která bije. Tím chci nenápadně naznačit, že tendle balet nutí člověka taky k zamyšlení o ději na jevišti, neservíruje všechno na zlatém podnose. Takže pozor na to, kulturní konzumenti! ;)

Zlatí chlapci (...vstupte!)

Zuzikovi konečně skončilo zkouškové a ihned byl neplánovaně přizván na kultůru. Tentokráte se jednalo o činoherní scénu Mahenova divadla a hru Neila Simona. Za pozvání jsem tedy nechala okusit svým doprovodcům něco málo z té naší školní protekce a tak jsme vychytali velmi levně parádní sedadla v první řadě. To se ukázalo být velkou výhodou, protože hlavní herecké duo - Zdeněk Dvořák a Bedřich Výtisk ve svých rolích podali hodně zdařilý výkon a vidět jejich výrazy zblízka stálo rozhodně za to.
O co vlastně šlo? Tož, o konverzační komedii o dvou vysloužilých komicích v penzi, kteří tvořili 30 let nerozlučnou dvojici a poté spolu 12 let nepromluvili. Teď se mají na jedno vystoupení dát opět dohromady, což je při jejich tvrdohlavosti, všem tom dloubání a prskání opravdu nemožné. Jenže co se škádlívá, to se rádo mívá, žejo.... :)
Po nedávné návštěvě amatérského divadla v Desertu (viz bakiho Mlhobus) rozhodně velmi podařená kultura a to nejen díky dokonalé atmosféře Mahenky. Tak zase brzy nashle.