čtvrtek 30. dubna 2009

Dechovečka pro dámičky a džentlemany


Ahoj drazí kulturychtiví přátelé, dlouho se zde neobjevil nový článek, ano vim. Není to však způsobeno nedostatkem kulturního vyžití, nýbrž mojí usilovnou prací na bakalářce. No, jak moc je to usilovné raději psát nebudu, obrázek si můžete udělat z toho, že za tento týden jsem s přáteli a milencem již navštívila dvě kultury a dneska si jdu udělat vlastní kulturu..
Dnes se s vámi chci podělit o svůj velmi silný zážitek z neděle 26.4. , na kdy jsem zorganizovala velice stylovou akcičku.
S mými kamarády nejsme pravidelnými návštěvníky luxusních podniků, banketů a VIP večírků, ale i my máme nárok jednou za čas vyrazit do společnosti jako dámičky a džentlemani, žejo. Protože posledních několik týdnů neposlouchám téměř nic jiného než moravskou dechovou hudbu, což souvisí s tématem mojí BP, rozhodla jsem se tuto akci uskutečnit v rámci jednoho Tanečního odpoledne s Královopolkou. To je název zdejší dechovky. Žel, mezi mladými není dnes moc příznivců této muziky, sehnat účastníky nebylo tedy vůbec jednoduché. Ti, kteří chtěli, byli zase časově zaneprázdněni. No prostě ve výsledku jsem stála v 16:00 před Semilassem a nikde nikdo, to už jsem začala propadat poněkud skepsi. Pak se však objevil můj dechovkový spolufanda Péťa a tak jsme tedy spolu vstoupili dovnitř. Vstup to byl velmi nervózní, to si asi dovedete představit, vyvolali jsme v sále docela slušný rozruch, zchladili jsme to nejdřív dobrým mokem a brzy jsme si už dávali první tango a polčičky. Po nějaké době náš mladý krásný pár doplnil pár č. 2, baki s marťou. Také byli nejdříve hodně rozpačití, ale za chvíli už baletili po parketě s náma. Nebylo to vůbec jednoduché, v podstatě kličkovaná mezi důchodci, neboť na parketu bylo solidně narváno, a tak se občas stala nějaká nehodička. Někteří důchodci to přehlíželi laskavým okem, jiní vrhali vražedné pohledy. Celkově však byli jistě rádi, že jsme přišli, zvláště když jsme v závěru několik vybraných jedinců obveselili tancem s náma.
Co se kapely týče, tak nebyla vůbec špatná, dávala vždy v sérii polčičku, valčíček, tango nebo slow či walz a pak zase přestávečku. Hrají taky na přání, čehož jsme samozřejmě využili. Já jsem si rozhodně nejvíc užila Táboráku, plápolej, to je obrovský hit!! No, ve 20:00 večírek skončil, my jsme však byli slušně rozparádění a tak ani cestou v šalině někteří z nás neustali v tanci, tančili jsme pak až do dvou do rána v kašně na Moraváku, kde nás přišli podpořit místní hudebníci. Celkové honocení akce: 5 hvězdiček!! Pro velký úspěch jistě zopakujeme. :)

Na závěr přikládám fotečky našich krásných maličkostí.
Péťa se svojí kočičkou:

My s bakim jsme si troufli i na náročnější kreace.
Náš stůl, samí sympatičtí lidičci. (Prázdno kolem je protože to bylo foceno po skončení programu)
Péťův taneční rychlokurz mezi Semilassem a Moravákem.
Závěrečný taneček v kašně.

čtvrtek 2. dubna 2009

Charlie ve světlech moderní doby

Tak jsme dostali prozměnu lístky do Městského divadla Zlín, a to na představení Charlie ve světlech moderní doby, pojednávající o životě a díle Charlieho Chaplina. A tož tedy jsme se v sobotu všichni pěkně ustrojili a natěšeně vyrazili, ačkoliv jsme stejně jako u Sandokana vůbec netušili, co bychom od toho vlastně měli očekávat.
Nicméně stejně jako posledně jsem byla vskutku nadšená. Děj se začíná v době, kdy mladý Charlie s matkou a bratrem přichází plní iluzí do Ameriky, Charlie je posléze hvězdou Hollywoodu díky jeho Tulákovi, ale postupně se nad ním začnou stahovat mračna, když se v Americe zvedne vlna obviňování z komunismu a Charlie se v ní začne pomalu ale jistě topit. Co na plat, že natočil svůj nejlepší film v té době, když ho zde nikdo neocení, nakonec tedy odjíždí s rodinou zpět do Anglie...

Co se týče zpracování, tak tomu nemám co vytknout. Jednotlivé momenty dávají dost prostoru na zamyšlení, ačkoliv jsou prodchnuté situační "chaplinovskou" komikou. Občasné retrospektivní návraty do dětství k matce nám pak přibližují Charlieho pocity a pohnutky a děj tak silně oduševňují.
No abych to shrnula, udělali mi radost převelikou, že se na naší domácí divadelní scéně objevují takto povedené kusy, a těšim se na příští návštěvu, fakt že jo. :)

(a když to srovnám s jedinou brněnskou činohrou, co jsem měla zatim možnost navštívit, tak teda Zlín:Brno 5:0)