jazz na leitnerce

Ahoj ahoj! Tuhle jsem se vypravila s přáteli po dlouhé době na jazz do Leitnerky. Zahrály nám dvě brněnské kapelky.
Cowhill - šestičlenná skupinka, které bohužel zrovna onemocněli klíčoví hráči - saxofonista a klávesák. Přesto se nevzdali a vystoupili v tomto omezeném počtu (bicí, perkuse, kytara a baskytara), což bylo samozřejmě velmi sympatické a víc nahrávalo improvizaci... a v některých pasážích je podpořil narychlo sbalený týpek s foukací harmonikou. Tato situace měla i další pozitivum, a to že dala vyniknout basákovi.
Jinak jejich styl bych pojmenovala nějak jako chillout-latino-funky-jazz. Hrají písničky svoje i předělávky standardů. Prostě příjemná pohodovka.
Louis Pasteur - kapelka, hrající v obsazení bicí, klávesy/kytara,baskytara, saxofon. Jejich styl spojuje hlavně funky a jazz a ve výsledku srší energií (prostě jedna z těch kapel, které jsou naživo výrazně lepší než z nahrávky). Jednotliví hráči podali velmi kvalitní výkony.
Hodně pobavil song složený z titulních seriálových písniček a Nothing else matters Smells like teen spirit předělaný do 5/4 rytmu.
Takže zase jednou dobře vydařený jazzový večer. :)

Mozart! podruhé

Zašla jsem si ověřit, zda můj první dojem z této muzikálové kultury v Městském divadle nebyl mylný. Měla jsem trošičku obavy především kvůli změněnému obsazení, ale naštěstí se moje obavy nenaplnily. Pokud to mám porovnat, tak se mi zřejmě líbil v hlavní roli víc Aleš Slanina než Dušan Vitázek, protože Mozart v jeho podání je takový správně dětsky šílený. Oproti tomu tentokrát jsme viděli mimojiné zpěv při chůzi na rukou, což teda zase klobouk dolů. Pěvecky jsou ale oba vyrovnaní.
V roli Leopolda Mozarta (pro příběh klíčová postava) opět zazářil vynikající Jan Ježek.
Na závěr nezbývá než souhlasit s bakim, že by měli tudle inscenaci zařadit častěji.
závěrečná sborová pecka v německém podání na jůtůbku:

Kontrabasy v akci

Ještě bych se ráda vrátila k jednomu mimořádnému koncertu na JAMU, který se mi podařilo v září navštívit a byla by škoda ho tady nezmínit. Jednalo se o jeden z večerů v rámci X. Mezinárodního setkání kontrabasistů v Brně. Dle mého skromného názoru, v rámci města až překvapivě málo propagovaná akce ve srovnání s Mezinárodním cimbálovým festivalem ve Valmezu například. Mně však naštěstí neunikla!
První, co mne zaujalo, byla atmosféra ještě před zahájením koncertu, protože tak různorodě sestavené publikum jsem dlouho nezažila. Běžní návštěvníci koncertů na JAMU se mačkali vedle mládeže v hiphoperském stylu, podél zdi stála skupinka snad asijských turistů, kousek ode mě zase seděl drsný potetovaný týpek s řetězem kolem krku. Opravdu pestré to bylo. :)
První polovinu programu vyplnil sólista Vojtěch Velísek s doprovodem klavíru a předvedl vážně bravurní výkon několika vysoce technicky náročných skladeb. Tleskám!
Po přestávce měl nastoupit kontrabasový orchestr pod vedením pedagoga Miloslava Jelínka, v programu bylo uvedených asi 14 členů souboru, takže jsem napjatě očekávala, jak se všichni na to maličké pódium vejdou. Ale vážně to dokázali a hráli úžasně...některé pasáže byly strhující, přecijen zvuk kontrabasového seskupení dokáže vytvořit silný dojem. Na repertoáru má tento orchestr aranže klasických děl (Vivaldi, Handel, Mozart), filmové hudby i jiné perličky, v tomto případě to byly cikánské melodie, kde si vystřihl sólíčko vedoucí orchestru, a především mix hitů skupiny ABBA na závěr večera. To byla parádní třešinka!
na jůtůbu jsem vypátrala i nějaká videjka z toho večera, kvalita sice nicmoc, ale pro představu to poslouží: (ostatní pod tímto odkazem)


(mimochodem nevim, jestli víte o mojí slabosti pro basisty, ty velké ruce a tak. ;P Každopádně si dovedete představit, jaké blaho jsem si během tohoto vystoupení užívala. Mojí novou platonickou basovou láskou se stal Marek Švestka, ale na Tomáše Lišku jsem určitě nezanevřela. Snad se s nimi ještě uvidím. O:-))

Lásky jedné plavovlásky v Huse

Inu, konečně jsem se donutila napsat alespoň o té asi nejzajímavější kultuře za poslední dobu, což byla návštěva divadelního představení Lásky jedné plavovlásky v Huse na provázku. Stejně jako České moře se jedná o součást projektu Perverze v Čechách, kde se ohlížíme do doby 60. let.

Tentokrát je to ale příběh úsměvnější: do zapadlé oblasti s dívčím internátem se má o zábavu přijet postarat vojenská jednotka plná mladíčků, ovšem namísto toho přijede skupina postarších záložáků. První půlka představení se odehrává na diskotéce, kde dojde k jejich střetu. Scénář nabalovacích tanečků je tady tak přesný, až je z toho jednomu do breku (podobně jako ve Formanově Hoří, má panenko).

Druhá půlka už víc zavádí politické téma, které vrcholí současně s příběhem hlavní postavy Anduly, každopádně vtipně to režísér vyřešil s herci nastrkanými do makety televizoru.

Co bych vytkla tomuto představení je opakování motivu z Českého moře se zhasínáním na scéně a to, že hlavní herečka hraje svoji postavu v obou případech stejně (možná záměr, těžko říct). Jinak ale dojem dobrý.