A teď už k věci: Děj se odehrává v exotickém Japonsku, stále v tomtéž domku u pobřeží, a je rozdělený do tří částí:
1. americký námořník si do domku přivádí mladičkou japonskou nevěstu, ona je do něj bezhlavě zamilovaná, zřekne se své rodiny i víry, zatímco on se chce jen zabavit. Akt končí nádherným, možná trošku dlouhým duetem o svatební noci.
2. Butterfly žije v domku třetím rokem opuštěná, pouze se svojí služkou. Okolí se jí snaží naznačit, že má na Pinkertona zapomenout, ale ona na něj pořád věrně čeká. Ve chvíli, kdy se má dozvědět celou pravdu, zjistíme že s ním má malého synka. Celý tento akt stojí na výkonu hlavní protagonistky, která má ztvárnit emocemi zmítanou Butterfly. Csilla Borros je naštěstí vynikající sólistka, takže sem se rozhodně nenudila.
3. připluje loď s Pinkertonem a jeho americkou manželkou, chtějí dítěti umožnit důstojný život v Americe. Butterfly se odmítá vrátit ke starému životu gejši na ulici, loučí se se synkem a spáchá sebevraždu.
Na zpracování ND Brno se mi hodně líbily jednoduché kulisy, které představovaly typickou japonskou kulturu, vlastně jen jedna zeď jakoby z bambusových tyčí, a pár kusů nábytku hladkých a čistých linií. Jeviště se otáčí a děj se odehrává střídavě z venkovní a interiérové strany té zdi/závěsu. Plus uplně na okraji je fontánka s kapříky a točícím se vodním mlýnkem a odrazy ve vodě příležitostně vytváří povedené obrazy.
Co se hudby týče, tak se nejvíc nabízí srovnání s Verdim v rámci italské operní tradice. Verdi uplatňuje spíš jednoduchost a lidovou zpěvnost (cajdáky prostě), i u Pucciniho to jde trochu v náznacích cítit, vždycky ale končí u těch náznaků a hudba se rozvine do složitější kompozice.
1. americký námořník si do domku přivádí mladičkou japonskou nevěstu, ona je do něj bezhlavě zamilovaná, zřekne se své rodiny i víry, zatímco on se chce jen zabavit. Akt končí nádherným, možná trošku dlouhým duetem o svatební noci.
2. Butterfly žije v domku třetím rokem opuštěná, pouze se svojí služkou. Okolí se jí snaží naznačit, že má na Pinkertona zapomenout, ale ona na něj pořád věrně čeká. Ve chvíli, kdy se má dozvědět celou pravdu, zjistíme že s ním má malého synka. Celý tento akt stojí na výkonu hlavní protagonistky, která má ztvárnit emocemi zmítanou Butterfly. Csilla Borros je naštěstí vynikající sólistka, takže sem se rozhodně nenudila.
3. připluje loď s Pinkertonem a jeho americkou manželkou, chtějí dítěti umožnit důstojný život v Americe. Butterfly se odmítá vrátit ke starému životu gejši na ulici, loučí se se synkem a spáchá sebevraždu.
Na zpracování ND Brno se mi hodně líbily jednoduché kulisy, které představovaly typickou japonskou kulturu, vlastně jen jedna zeď jakoby z bambusových tyčí, a pár kusů nábytku hladkých a čistých linií. Jeviště se otáčí a děj se odehrává střídavě z venkovní a interiérové strany té zdi/závěsu. Plus uplně na okraji je fontánka s kapříky a točícím se vodním mlýnkem a odrazy ve vodě příležitostně vytváří povedené obrazy.
Co se hudby týče, tak se nejvíc nabízí srovnání s Verdim v rámci italské operní tradice. Verdi uplatňuje spíš jednoduchost a lidovou zpěvnost (cajdáky prostě), i u Pucciniho to jde trochu v náznacích cítit, vždycky ale končí u těch náznaků a hudba se rozvine do složitější kompozice.
Žádné komentáře:
Okomentovat