Libuška a Krútňava - príma dvojka

Tak schválně, copak si teď asi představujete... rozviňte svou fantazii, drazí čtenáři, a já zatím dopíšu zbytek článku.

Zajímá vás, jak jsem se k těm holkám dostala? No to takhle jednou na hudebnovědní exkurzi.... vlastně dvakrát!!!

Tak tedy nejdřív jsme se s kolegy vypravili do Bratislavy na slavnostní provedení opery Krútňava ve Slovenském národním divadle. Byla to cesta velmi veselá a přínosná, jak také jinak, když cestujete s veselým ovocem a flaškou, že...

V Bratislavě jsme se nejprve seznámili s jednou velmi stylovou hospůdkou, škoda, že už si nepamatuju název :/ ,(mimochodem tam mi bylo polichoceno, že vypadám jak zebra, proč asi??), udělali jsme si pár turistických fotografií této exotické krajiny a pak se šli motat někudy k tomu divadlu. (Já bych to hledala ještě teď, ale naštěstí mezi námi byli i lidé alespoň se špetkou orientačního smyslu.)

O tom, jak probíhalo převlékání na toaletách Slovenského národního divadla, psát raději nebudu, jaké však bylo naše překvapení, když jsme posléze zjistili, že divadelní kuloáry jsou plné reportérů, fotografů a kameramanů, protože se jednalo o výročí otevření divadla a osobně přítomen je režisér opery Juraj Jakubisko a že bude po představení k dispozici raut zdarma!!

No dobře jsme si ten termín vybrali, moc dobře. ;)

tady obrázky divadla

Co napsat o samotné opeře... tak autorem je jakýsi Eugen Suchoň a prý je to na tom Slovensku národní opera, no to zní rozhodně zajímavě, tak co dál? Je to opera z lidového prostředí a Suchoň navazuje na odkaz Leoše Janáčka a Richarda Nováka, když v opeře cituje melodie z lidových zpěvů a tanců, a to tvoří kontrast s novákovskou orchestrální propracovaností.

V Jakubiskově pojetí jsme svědky velmi přirozeně ztvárněného koloběhu roku na venkově, režijně je to velmi poctivá práce, do sebemenšího detailu dolaďující atmosféru k hlavní dějové linii (Brno, inspiruj se!!).

Děj začíná vraždou mladého Jana Šteliny, kterého teď oplakává nešťastná Katrina, vrah ale není dopaden. Když Katrině skončí smutek, provdá se za Ondřeje Zimoňa (M. Dvorský), jejich manželství ale není dvakrát šťastné. Narodí se jim dítě, které někteří přisuzují zesnulému Janovi. Ondřejovo svědomí ale není čisté, to on totiž tehdy zabil Jana ze žárlivosti. Nakonec ho šílenství donutí přiznat se.
Co se mého názoru na provedení týče, tak na slovenštinu jsem přeladila velmi rychle, s tím problém nemám, pouze sborům nebylo téměř rozumět (což myslím nebylo dáno tím cizím jazykem). Mírně nespokojená jsem ale byla s akustikou, zvuk se mi zdál takový přitlumený. Nicméně výkony především sólistů byly excelentní a celkově to byla skutečně krásná podívaná.

No a nakonec byl onen zmíněný raut, kde si Zuzinka dala na účet podniku pár skleniček šampaňského, tak to je pak jasné, že mám samé pozitivní vzpomínky, že... :)

Mimochodem cestou zpět jsme ve vlaku hráli samé zábavné hry, díky nimž jsem získala přezdívky GaGa a vinná réva. Moc pěkné. :D

A o Libušce napíšu v příštím příspěvku. :)