United Flavour

Koncert, na který jsme se rozhodli jít asi 5 minut před uzávěrkou předprodeje. :)

Nakonec jsme ale nemuseli litovat. V klubu Metro jsem teda byla prvně a oproti bakimu nemám nějaké výrazně horší dojmy než z jiných klubů...
United Flavour sem viděla rovněž poprvé. Kapela je to složením i hudebně velmi pestrá, dominuje temperamentní zpěvačka ze Španělska a afroamerický baskytarista (zřejmě z Afriky nebo Ameriky žejo :)). Ale najdou se v kapele i Češi a Slováci, takže možná to nám dělá jejich hudbu o něco bližší, i když kdo ví... No a o co teda jde? V podstatě hlavně o fúzi reggae, latinskoamerické hudby a r´n´b. Zpěvačka má úžasný hlas a svojí energií okamžitě strhne publikum, co mně se obzvlášť líbilo je jakási ženská smyslnost, kterou do toho dává, což sem u reggae ještě asi nezažila. Když zpívala "shake your ass" tak šejkovali i mnozí přítomní pánové v publiku. :) A já teda samozřejmě taky!!1
Nicméně parádně umí i procítěné pomalejší songy ve stylu r´n´b, takže není to jen záplava rychlých pecek, ale mají toho prostě hodně co nabídnout.
Oficiální stránky zde:
šejkovací písnička zde:

M.Y.Music v A2

Tenhle příspěvek už jsem odkládala hódně dlouho a v kontextu toho večera se dojmy z kultury trochu zamlžují, ale tak pokusim se aspoň vystihnout to nejdůležitejší...
M.Y.Music je 8členná kapela mládežníků z Plzně, která ve své tvorbě mixuje hiphop, funk, rock a určitě ještě další hudební žánry.
V popředí stojí zpěvák, občas připomínající Justina Timberlaka, a jeho rapující kolega, takže se střídá melodičnost s rapovou úderností; co já oceňuju je dechová sekce - saxofon a trubka, nicméně tehdá to uplně nenaplnilo potenciál, protože saxofonista se teprve v kapele zajížděl. Pak tady máme ještě klávesáka, kytary a bubeníka.
Pánové valili jednu pecku za druhou, přičemž při počtu 8 lidí si mohli vždycky na střídačku někteří odskočit na cigaretku nebo na pivko, jen bubeník to chudák musel celé oddřít. :) A tak šlapalo jim to slušně, texty jsme moc nechytali, až heslovité refrény typu Motherfucker! , Do it!, Push it! a tak. Nakonec snad jen dodám, že je velká škoda, že nepřišlo víc lidí, a ti co přišli zase vůbec nepařili. Před pódiem nás bylo asi jen 5 fanoušků, takže hráli prakticky a především hlavně pro nás.

Agáta hledá práci (ND Brno)

Ne, skutečně se nejedná o Agátku Hanychovou a její pořad na streamu. :P
Agáta hledá práci je divadelní komedie ze současného prostředí, kterou uvádí divadlo Reduta. Děj si asi dokážete domyslet - máme tu Agátu, mladou a svéráznou absolventku VŠ(FSS zřejmě), která je plná ideálů a má si hledat svoji první práci... na první pokus skončí nedopatřením v bordelu, pak ji například na úřadu práce pošlou na kurz pro katolické sekretářky, přičemž maminka ji mezitím zapíše na meetingy vagíny...
Tím vším prochází Agáta a její matka určitým tragikomickým způsobem, který je jim vlastní. Takže sice se u toho neválíte smíchy, ale jinak hra baví různými gagy a rozhodně nenudí. Snad jen posledních 5 minut do celku moc nezapadá, závěrečná myšlenka má asi být vážná a bez nadsázky.
Toto představení bylo ještě okořeněno tím, že jedna z hereček se v napjaté chvíli netrefila na židli a svalila se na zem, což tu scénu totálně zabilo, a protože se přes veškerou snahu nedokázali aktéři přestat smát, tak si ji museli dát celou znovu. :))

G. Puccini - Madama Butterfly

Po velmi dlouhé době zase opera na mém blogísku, máte radost? A nutno dodat, že opera velmi vyvedená, takže ty lístky kupované na poslední chvíli na černém trhu za to rozhodně stály. :)

A teď už k věci: Děj se odehrává v exotickém Japonsku, stále v tomtéž domku u pobřeží, a je rozdělený do tří částí:
1. americký námořník si do domku přivádí mladičkou japonskou nevěstu, ona je do něj bezhlavě zamilovaná, zřekne se své rodiny i víry, zatímco on se chce jen zabavit. Akt končí nádherným, možná trošku dlouhým duetem o svatební noci.
2. Butterfly žije v domku třetím rokem opuštěná, pouze se svojí služkou. Okolí se jí snaží naznačit, že má na Pinkertona zapomenout, ale ona na něj pořád věrně čeká. Ve chvíli, kdy se má dozvědět celou pravdu, zjistíme že s ním má malého synka. Celý tento akt stojí na výkonu hlavní protagonistky, která má ztvárnit emocemi zmítanou Butterfly. Csilla Borros je naštěstí vynikající sólistka, takže sem se rozhodně nenudila.
3. připluje loď s Pinkertonem a jeho americkou manželkou, chtějí dítěti umožnit důstojný život v Americe. Butterfly se odmítá vrátit ke starému životu gejši na ulici, loučí se se synkem a spáchá sebevraždu.

Na zpracování ND Brno se mi hodně líbily jednoduché kulisy, které představovaly typickou japonskou kulturu, vlastně jen jedna zeď jakoby z bambusových tyčí, a pár kusů nábytku hladkých a čistých linií. Jeviště se otáčí a děj se odehrává střídavě z venkovní a interiérové strany té zdi/závěsu. Plus uplně na okraji je fontánka s kapříky a točícím se vodním mlýnkem a odrazy ve vodě příležitostně vytváří povedené obrazy.
Co se hudby týče, tak se nejvíc nabízí srovnání s Verdim v rámci italské operní tradice. Verdi uplatňuje spíš jednoduchost a lidovou zpěvnost (cajdáky prostě), i u Pucciniho to jde trochu v náznacích cítit, vždycky ale končí u těch náznaků a hudba se rozvine do složitější kompozice.

jazz na leitnerce

Ahoj ahoj! Tuhle jsem se vypravila s přáteli po dlouhé době na jazz do Leitnerky. Zahrály nám dvě brněnské kapelky.
Cowhill - šestičlenná skupinka, které bohužel zrovna onemocněli klíčoví hráči - saxofonista a klávesák. Přesto se nevzdali a vystoupili v tomto omezeném počtu (bicí, perkuse, kytara a baskytara), což bylo samozřejmě velmi sympatické a víc nahrávalo improvizaci... a v některých pasážích je podpořil narychlo sbalený týpek s foukací harmonikou. Tato situace měla i další pozitivum, a to že dala vyniknout basákovi.
Jinak jejich styl bych pojmenovala nějak jako chillout-latino-funky-jazz. Hrají písničky svoje i předělávky standardů. Prostě příjemná pohodovka.
Louis Pasteur - kapelka, hrající v obsazení bicí, klávesy/kytara,baskytara, saxofon. Jejich styl spojuje hlavně funky a jazz a ve výsledku srší energií (prostě jedna z těch kapel, které jsou naživo výrazně lepší než z nahrávky). Jednotliví hráči podali velmi kvalitní výkony.
Hodně pobavil song složený z titulních seriálových písniček a Nothing else matters Smells like teen spirit předělaný do 5/4 rytmu.
Takže zase jednou dobře vydařený jazzový večer. :)

Mozart! podruhé

Zašla jsem si ověřit, zda můj první dojem z této muzikálové kultury v Městském divadle nebyl mylný. Měla jsem trošičku obavy především kvůli změněnému obsazení, ale naštěstí se moje obavy nenaplnily. Pokud to mám porovnat, tak se mi zřejmě líbil v hlavní roli víc Aleš Slanina než Dušan Vitázek, protože Mozart v jeho podání je takový správně dětsky šílený. Oproti tomu tentokrát jsme viděli mimojiné zpěv při chůzi na rukou, což teda zase klobouk dolů. Pěvecky jsou ale oba vyrovnaní.
V roli Leopolda Mozarta (pro příběh klíčová postava) opět zazářil vynikající Jan Ježek.
Na závěr nezbývá než souhlasit s bakim, že by měli tudle inscenaci zařadit častěji.
závěrečná sborová pecka v německém podání na jůtůbku:

Kontrabasy v akci

Ještě bych se ráda vrátila k jednomu mimořádnému koncertu na JAMU, který se mi podařilo v září navštívit a byla by škoda ho tady nezmínit. Jednalo se o jeden z večerů v rámci X. Mezinárodního setkání kontrabasistů v Brně. Dle mého skromného názoru, v rámci města až překvapivě málo propagovaná akce ve srovnání s Mezinárodním cimbálovým festivalem ve Valmezu například. Mně však naštěstí neunikla!
První, co mne zaujalo, byla atmosféra ještě před zahájením koncertu, protože tak různorodě sestavené publikum jsem dlouho nezažila. Běžní návštěvníci koncertů na JAMU se mačkali vedle mládeže v hiphoperském stylu, podél zdi stála skupinka snad asijských turistů, kousek ode mě zase seděl drsný potetovaný týpek s řetězem kolem krku. Opravdu pestré to bylo. :)
První polovinu programu vyplnil sólista Vojtěch Velísek s doprovodem klavíru a předvedl vážně bravurní výkon několika vysoce technicky náročných skladeb. Tleskám!
Po přestávce měl nastoupit kontrabasový orchestr pod vedením pedagoga Miloslava Jelínka, v programu bylo uvedených asi 14 členů souboru, takže jsem napjatě očekávala, jak se všichni na to maličké pódium vejdou. Ale vážně to dokázali a hráli úžasně...některé pasáže byly strhující, přecijen zvuk kontrabasového seskupení dokáže vytvořit silný dojem. Na repertoáru má tento orchestr aranže klasických děl (Vivaldi, Handel, Mozart), filmové hudby i jiné perličky, v tomto případě to byly cikánské melodie, kde si vystřihl sólíčko vedoucí orchestru, a především mix hitů skupiny ABBA na závěr večera. To byla parádní třešinka!
na jůtůbu jsem vypátrala i nějaká videjka z toho večera, kvalita sice nicmoc, ale pro představu to poslouží: (ostatní pod tímto odkazem)


(mimochodem nevim, jestli víte o mojí slabosti pro basisty, ty velké ruce a tak. ;P Každopádně si dovedete představit, jaké blaho jsem si během tohoto vystoupení užívala. Mojí novou platonickou basovou láskou se stal Marek Švestka, ale na Tomáše Lišku jsem určitě nezanevřela. Snad se s nimi ještě uvidím. O:-))

Lásky jedné plavovlásky v Huse

Inu, konečně jsem se donutila napsat alespoň o té asi nejzajímavější kultuře za poslední dobu, což byla návštěva divadelního představení Lásky jedné plavovlásky v Huse na provázku. Stejně jako České moře se jedná o součást projektu Perverze v Čechách, kde se ohlížíme do doby 60. let.

Tentokrát je to ale příběh úsměvnější: do zapadlé oblasti s dívčím internátem se má o zábavu přijet postarat vojenská jednotka plná mladíčků, ovšem namísto toho přijede skupina postarších záložáků. První půlka představení se odehrává na diskotéce, kde dojde k jejich střetu. Scénář nabalovacích tanečků je tady tak přesný, až je z toho jednomu do breku (podobně jako ve Formanově Hoří, má panenko).

Druhá půlka už víc zavádí politické téma, které vrcholí současně s příběhem hlavní postavy Anduly, každopádně vtipně to režísér vyřešil s herci nastrkanými do makety televizoru.

Co bych vytkla tomuto představení je opakování motivu z Českého moře se zhasínáním na scéně a to, že hlavní herečka hraje svoji postavu v obou případech stejně (možná záměr, těžko říct). Jinak ale dojem dobrý.

Bienálová noc

Protože jsem fanouškem Moravské Galerie na fejsbůku, dozvěděla jsem se o této akci, kdy jako dozvuk Bienále otevřela MG v pátek večer svoje prostory k nahlédnutí všem zvědavcům. Vydali jsme se tedy do Uměleckoprůmyslového paláce, kde jsme si prošli hlavně výstavy plakátů a letáků, rozdělených podle země vzniku. Nejvíc mě zaujaly výtvarné rozdíly na základě písma (latinka, asijské znaky a arabské písmo). Jinak tomu samozřejmě vůbec nerozumím.
V promítacím sále jsme pak zkoukli pár ukázek z anifestu a nahlédli jsme taky do výtvarné díly, kde kreativci vytvářeli různé montáže. Brašule se jako správná kreatura taky zapojil. Já jsem se mezitím vydala ještě nakouknout do Pražákova paláce, kde probíhala výstava surrealistických plakátů. Většinou se na nich objevovala nějaká polymorfní stvoření. Podivná stvoření se však vyskytovala všude kolem mě, poněvač se na toto místo vypravili převážně brněnští bohémové... předtím tam měl autorské čtení J.H. Krchovský. Nemusim asi nic dodávat. :D

Z galerie jsme se vydali na jedno a skončili jsme na Malibu party s Backou a později v Livinu s P. Němcem a erasmákama. Konec už znáte, šlohli mi nový svetr. Tož tak.

Trojblok v Brně

Takže abych dohnala resty, musím zde zmínit akci, které jsme se zúčastnili 15.9.2010 na nádvoří Domu pánů z Kunštátu. Jednalo se o benefiční vystoupení, kde se na programu vystřídaly tři kapelky. První nařadě byli Nuck Chorris Gang. V Brně docela povědomá kapelka, kterou jsem nicméně dosud neslyšela. A musím dodat, že jsem je neslyšela prakticky ani teď, poněvač nazvučení vážně nebylo dobré a pokud máte songy založené především na textech, tak je pak vystoupení docela v háji. Narozdíl třeba od jejich nahrávek na bandzone, kde je jim rozumět dobře a je to o něčem uplně jiném. Moc jsem si je ten večer po hudební stránce neužila, ale jinak byli kluci zábavní.
Další na řadě byli naši oblíbení Poletíme?, které už vážně nemusim představovat, žejo. Tentokrát jsem na ně byla vybavena svým novým Poletíme tričkem! Na můj vkus měla ale hudba z repráků zbytečné volume, nejednalo se o žádné velké prostory, takže to moje citlivé ouška nesla poněkud hůře, ale výkon podali hoši jako vždy výborný. Na Sadomaso se žádné dívce nechtělo a mě už si kupodivu pamatovali, tak v rámci gender korektnosti na podium vylezl hoch a byl naprosto výborný. Bavil mě hlavně jeho taneček, jak jsem později zjistila, tak to bylo, protože splňoval přesně tyto charakteristiky. :)
Při posledním přídavku praskla Rudolfovi struna, takže nemohl hrát na bango a byl fakt roztomilý, jak nevěděl najednou co s rukama.
No a posledním bodem programu byl můj nový oblíbenec Don Juan Disco, který přes počáteční nedůvěru všechny přítomné přesvědčil o svém nedostižném disco-umu. I Arnoštka zahrál, je prostě boží!!1

Ajo, asi bych měla dodat, že Don Juan nás patřičně nastartoval na další discořádění, takže jsme se vydali do Livinu, našeho oblíbeného klubu, kde jsme na parketě setrvali zhruba do čtvrté ranní. Já osobně jsem se domů skoro nedobelhala, jak mě nožičky bolely. :)

Praděda Fest 2010

Zdravím všechny fanoušky kultur,

rozhodla jsem se konečně sepsat report o mojí hlavní prázdninové kultuře - srpnové dvoudenní akcičce v Hustopečích u Brna. Původně měl být stručný, ale bakin jej na svém blogísku ostrouhnul tak moc, že mi to přišlo líto a poněkud víc jsem se rozepsala... (pardon)
8. ročník Pradědafestu se stal letošní jasnou volbou, poněvač poměr cena/výkon byl prostě luxusní a zredukovanou Hrachovku jsme se rozhodli letos nezopakovat. :) Výsledný line up vypadal takhle:

Já jako jediná jsem si opatřila lístek víc než s měsíčním předstihem a napjatě jsem celé prázdniny sledovala, jestli se tam se mnou vůbec někdo vydá. Milíčovi svoji účast museli bohužel odříct a míša byl nemocen, ale můj nejmilovanější kulturní milenec naštěstí nezklamal a rozhodl se stát mým hlavním pradědaspolečníkem. V areálu se ale postupně objevili i další kulturychtiví přátelé.
Den 1:
počasí nevypadalo nicmoc, ale optimisticky naladěna, rozhodla jsem se přibalit si krom nezbytné ledvinky taky moje krásné nové sluneční brýle namísto pláštěnky. Sotva jsem však dorazila do Hustopeč, začalo (překvapivě) pršet. Nezbývalo než opatřit si pláštěnku jinou-tekutou-takže mé první kroky směřovaly do místní sámošky, pro šafrán a trochu toho zázvoru (resp. rum a kofolu :)).
Cesta do stanového městečka nebyla zrovna nejlíp označená, takže jsem se připojila ke dvěma spolucestujícím, ze dvou tras jsme si samozřejmě vybrali tu horší, ale ve stanovém městečku už mě čekal baki s postaveným příbytkem.
Blížil se čas první zajímavé kapely, takže jsme popadli své pláštěnky a vyrazili do areálu, kde právě DVA začali hrát.
Velice zajímavá dvojka, která má na repertoáru hudbu smyšlené kultury a jazyka, s použitím dechových nástrojů a smyček. Výsledek má rozhodně svoje originální kouzlo a zpěvačka to umí pěkně roztancovat. Další na řadě byla klučičí skupinka The Cornflakes, hrají takový průměrný rock-punk, zaujal mě hlavně bubeník svlečený do pasu. :D
No a po setmění už nastoupili Buty, na které jsem byla hodně zvědavá. Vypadali, že si to na pódiu užívají a my jsme si to užívali rovněž. Zařadili všechny nejznámější hitovky, mojeho milovaného Krtka, Tatu, Dlouhou ruku, Františka, nakonec i bakiho vytoužené Vrány, v poněkud podivné ska-připomínající úpravě. Ale je to pochopitelné, tolik let hrát pořád to samé musí být občas otrava.
Visací zámek
byla sem žankem pověřena ohledně Visáčů zjistit, jestli stojí za to navštívit jejich koncert. No popravdě, během jejich vystoupení jsem strávila víc času pokecem mimo stage s princeznou a víťou, protože mě naštvali pogující fanoušci, ale asi nebyli visáči uplně špatní.
Jiří Schmitzer
nastoupil sám s kytarou a dlouhým pásmem písniček. Člověk by se měl hlavně soustředit na texty a bavit se tím, ale ani po hudební stránce to nebyla nuda. Country a folk jednoduchá kytara byla fajn zpestřením večera. Texty byly samozřejmě náročné, takže si je vůbec nepamatuju. :) (jó a řekl prdel)
zde pravděpodobně následoval přechod do DnB šapitó, kde jsem setrvala zhruba do třetí hodiny ranní. Dramík byl velmi kvalitní a vnořila sem se do něj okamžitě i bez pověstných dnbbrýlí, kdo byl na scéně mě samozřejmě nezajímalo, údajně MIDI LIDI, takže asi to tak bude a můžu jim tedy vyjádřit poklonu.
Den 2:
v dopoledním volnu jsme vyrazili na obhlídku Hustopeč a doplnění zásob. Baki uvařil výtečný oběd a po něm se mi úspěšně podařilo vystřízlivět. Zanedlouho již dorazili Míša, Luca, Honzí a Mára, kteří si přivezli "dobrou náladu" díky soutěži vypij penis! Šli jsme se podívat na show s motorkama a až jsme se dočkali pádu, vydali jsme se zpět do areálu. (Foto:bakin)
Náš program druhého dne měli zahájit Poletíme? Těsně předtím stihli dorazit defektní cyklisté Krásný s Žankem. Poletíme? nedávno vydali nové CD, takže hráli písničky nové i dobře známé. Jedné z nich jsme se s Lucou mohly osobně zúčastnit, jmenovala se SadoMaso. No, vtipné to bylo.:) Za náš výstup jsme si vysloužily trička a CDčka. Luca se šla poté vzpamatovávat a já jakožto anonymní umělkyně využila možnosti pohybu ve VIP areálu vč. VIP toalet a pokecala sem si s některými členy kapely.
Mezitím se vystřídalo pár kapel, které jsem prakticky ignorovala. Na stage jsem se vrátila až na balkánskou jízdu s Dubiozou Kolektiv. A jízda to byla neskutečně energická! Dubioza je něco jako mix balkánského folkloru, rapu, hiphopu, reggae a kdoví čeho ještě a dohromady to funguje maximálně efektivně!!1
100 zvířat
tak tady asi nemusim nic psát, objíždějí jeden festival za druhým a koncerty jsou prakticky neměnné. Ještě se mi nezajedli, ale měli tu smůlu, že zhruba v půlce jejich programu začalo pršet, takže jsem se odklidila pod střechu. (toto je zhruba doba, kdy se údajně vytratila naše propašovaná poslední lahev tekutého prádla, ale já trvám na tom, že sem ji nevzala)
Parov Stelar Band
hlavní lákadlo festivalu. K tomu skoro nemám co říct, ta atmosféra se nedá ani popsat, strhlo mě to dokonale! Kontakt kapely s publikem byl skvělý, hlavně jejich saxofonista si to tam dával nejvíc a zpěvačka jakbysmet. Co k tomu dodat: chci ještě a víc!!1
Po Parovu jsme byli již dostatečně pod parou, já se dala do družného hovoru s fešným policistou Radimem zatímco baki se někde plácal v bahně (až po uši). :D Údajně taky nabaloval kočičky u toitoiek. Pak už šel naštěstí spát a my jsme opět úspěšně skončili v dnb šapitó, kde perfektně celou naši akci zakončil B-Complex. Někteří se pak vytratili na první ranní vlak a já to nakonec zabalila kolem páté.
Ráno jsme zbořili stany a vyrazili různými prostředky domů. Žánek na kole, ostatní vlakem, do kterého jsme se s bakim nevešli, takže jsme zkusili stopa a za chvilku už jsme byli v Brně. :)

A to je konec mého kulturního dobrodružství, tak zase příště naviděnou. :*

(ještě bych chtěla dodat, že na této akci jsem si velmi oblíbila nápoj Fizz, chutná jako sodovčička s různými příchutěmi, ale pozor, obsah alkoholu je zhruba jako v pivu! Ano i proto mi nejspíš tak zachutnal, ale používat jej jako brzdu nedoporučuju :D)

komponovaný festival na Hostišové

Proč jej zpravidla nevynechávám?

1. Hostišová je prdelka přes jednu prdelku od té naší tečovské zadnice
2. Organizátor je správně zapálený a krom toho můj známý
3. Festival má krom pobavení nás všech taky nějakou myšlenku
4. Pohodová atmosféra, lidí tak akorát a navíc hodně známých, které vidím právě tak jednou do roka zde na tomto místě
5. Za bárem to tam šéfuje můj kamarád a nejlepší koktejlmajstr Tomášek (letošní fialové kaluže na přání fakt luxusní)
6. Kapelky hrají většinou neznámé, ale zapařit se na ně dá, od loňského roku je i dramíková scéna

Samozřejmě by to chtělo vychytat nějaké detaily... např. aby se hudební scény navzájem nerušily, nebo lepší organizace doprovodného programu, páč člověk nikdy neví, kdy co vlastně bude.

Co mi přinesl konkrétně letošní ročník?
- pozorování hvězd s výkladem odborníka z brněnské hvězdárny, většinu z toho jsem samozřejmě stihla úspěšně zapomenout :(
- skoky na laně
- objev Disco Don Juana, který se stal závěrečnou třešinkou na dortu oficiálního programu. Tendle člověk si vystačí uplně sám s trochou techniky. Jako podklad si pustí do každého songu nějaké správné retrodisko a do toho chrlí zábavné texty. Člověk, který ve třpytivé košilce a zvonáčích předvádí discoshow mezi balíky slámy, je prostě kouzelný! Vytleskali jsme si asi 10 přídavků, vč. "božího Arturka", kterým mi teda udělal radost největší. No a odjely jsme s maminou spokojené domů. Bratr s přítelkyní, kteřížto absolvovali i program neoficiální, vrátili se poněkud dobití, když se jim podařilo na kolech havarovat cestou do kopce...
Toliko k této unikátní akcičce. Zase za rok. :)

Hmyz v Holešově

Tak výtvarnému umění bohužel moc nerozumím, ale tuto výstavu děl Alfonse Muchy v holešovském zámku jsem jakožto laik ohodnotila velice kladně. V současné chvíli běží rozbouřená debata ohledně umístění Slovanské epopeje, tak tu tady bohužel nenajdete. :) Zato jsou zde mimojiné přípravné nákresy k tomuto veledílu, které pěkně přibližují jeho složitý vznik.
Výstava se rozprostírá do tří místností, které samy o sobě jsou zdobené barokními stropními malbami. Muchovo dílo asi moc představovat nemusím, většina si vybaví jeho typickou tvorbu - ženská, dlouhé vlasy a nějaké ty kytky. Někomu přijde možná až moc monotónní. Nicméně když se člověk má možnost pořádně zadívat na detaily, na které upozorňuje kurátor výstavy ve stručných popiskách, tak je každý obraz něčím zvláštní. Zajímavé byly i obrazy, které symbolizovaly autorův vztah k rodným Ivančicím. Součástí výstavy je také promítací místnost, kde běží dokument o Muchově životě a době pro zvědavce.
Kdo můžete, tak určitě doporučuji brzo navštívit, výstava v září končí.

Comedy Express

Jedna z mála prázdninových kultur v Brně, takže se neni čemu divit, že Alterna byla nacpaná k prasknutí...

Jde o slet krátkých improvizovaných scének v podání hrstky herců, kteří nemají sebemenší šanci na přípravu a vyloženě vaří z vody. Zadání si připravuje jednak moderátor večera a druhak se losuje z klobouku téma vymyšlené diváky. Z toho, co jsem měla možnost vidět, byly promyšlenější a tímpádem úspěšnější ty předpřipravené kousky. U mě sklidily největší úspěch konkrétně scénky "Jestli víte co tim myslim", MS v luskání a bublinková koupel.

Zúčastnění herci Roman Blumaier, Jiří Kniha a Saša Stankov mají můj obrovský respekt, poprali se s tim s vervou a ještě si to dokázali užívat. A že taková improvizace není uplně snadná věc se mohli přesvědčit jejich hosté, kteří bohužel nebyli schopní tak pohotově reagovat a vypadali občas trochu ztraceně. Já sem se bavila i tak dobře, takže příště se klidně zase na tuto partičku zajdu podívat.

České moře

Druhé představení v podání Husy na provázku, tentokrát z poněkud jiného soudku, aneb závěrečná část projektu Perverze v Čechách.
Začátek zůstal víceméně nepochopen - na scéně bazének a spousta lidí jen v plavkách, děj hodně chaotický, resp. téměř žádný. Doufali jsme, že ve druhé půli se nám dostane alespoň částečného vysvětlení...
...krom závěrečnému odhalení dvou ženských ňader (baki to sledoval z lepšího úhlu, takže případně dotazy směřujte na něj) jsme se dopracovali k něčemu, co by se snad dalo nazvat částečným prozřením. Hra se snaží hlavně poukázat na některé velké neduhy dnešní konzumní společnosti, které kontrastují s nezkaženým světem lehce zpomalené Rity a do toho příběh hocha, kterého touha po svobodě v podobě výletu k moři dožene k zoufalým činům.
Vrcholem představení je pak jednoznačně zhmotnění Michaela Jacksona na scéně s labutí!

Co k tomu dodat, bylo to hodně náročné a režisér to svými zásahy divákům zrovna neulehčuje, ale vynahradil nám to koncert skupiny Meteor bezprostředně po představení. Meteor má v repertoáru ty největší retropecky v podání herců divadla, tak jsme si s bakim dali pivínko, twist a ploužáček a bylo to fajn.

Ubohá Rusalka bledá

Naskytla se možnost zavítat prozměnu na představení divadla Husa na provázku, se kterým jsem doposud žádnou osobní zkušenost neměla. Jednalo se o divadelní zpracování klasické Dvořákovy Rusalky. Na netu se k této události píše, že se máme vybavit teplým oblečením, popř. deštníky, poněvač se část představení odehrává venku, tož na to sem byla samozřejmě zvědavá.

Celá první část se skutečně odehrála na nekrytém nádvoří divadla, kde po balkónech pobíhaly nekromanské bludičky, z nichž Rusalka vypadala jednoznačně nejmrtvolněji, za oknem se vznášel utopenec a my byli zahaleni v "lesním" dýmu a bedlivě sledovali, kde se zrovna vynoří jaká postava. Asi nejsilněji na mě zapůsobil rozdíl oproti opernímu zpracování (viz. Rusalka v Brně), kde hudba je krásná ale scéna poměrně strnulá. Tady se naopak pořád něco pohybuje, ale samozřejmě pěvecké výkony žádná sláva.
Poté, co se Rusalka rozhodla "zhmotnit" a učinila se člověkem, byli jsme po skupinkách lokajema dovedeni do interiéru a děj se přesunul na zámek. Bohužel ve druhé polovině dostal více prostoru pan princ, kterého zpěv jsem vydýchávala nejhůř. Ale zase proběhlo několik vtipných scén a využití vodní scény na jevišti bylo zajímavé a zábavné.

Nakonec to dopadlo jak to dopadnout muselo a já odcházela z první návštěvy Husy vcelku spokojená.

Lékárník - ND Brno

Ó, jak nudné a šedivé jsou teď moje večery!!1 Tak jsem zas jednou vyrazila na operu, tentokráte padla volba na Lékárníka od Josepha Haydna v Redutě. Připravila jsem se na netradiční zpracování, nicméně asi ne dost, poněvač v první chvíli jsem byla nemálo zaskočena. Jistě si vzpomínáte, jak jsem chválila pokrok brněnské operní scény v podobě titulkovaných oper. V této inscenaci toho využili trochu jinak a zapojením titulků jako svébytné části opery vzniklo vskutku netradiční dílko.

Lékárník je klasicistní opera o třech dějstvích a popravdě řečeno, ve své originální podobě by dnes přitáhla jen velké fandy a znalce žánru. Originální otočná scéna ve tvaru a barvě našeho oblíbeného ibalginu + titulky sestavené z nadpisů internetových stránek typu novinky.cz + perfektní režie byly neskutečně zábavné a posunuly celé dílo do nové roviny, nicméně určitě hudební stránku nezastínily. Pěvecké výkony všech 4 aktérů byly pro mne bezchybné, krásné hlasy, skvělé herecké výkony, tolik se lišící od statických projevů běžných na operních scénách, mladá krev s chutí dělat něco netradičně a naplno. Na jevišti se hýbalo doslova vše, včetně vystřelených kulek.
Já jsem si toto představení užila maximálně, nicméně pro někoho, kdo nemá vztah k hudbě Haydnova období, by to zřejmě takový zážitek nebyl. Jede se hodinu a půl bez přestávky, takže by ani nemohl v půlce utéct. :)

zuzikův alternativní vesmír...

Bohužel jsem se už nevešla do sálu na velmi poučnou hru Jak sbalit ženu v Buranteatru.
Abych tedy nesmutnila, došlo na alternativní plán B... Absolventský koncert na klarinet na JAMU...
...no couž, taky dobrý, dost dobrý.

Německý oběd

Úspěšně se mi podařilo tento semestr zrušit studium milované Deutsch, tak jsme se alespoň vypravili na tenhle německý pokrm s notnou dávkou černého humoru, který navařil Thomas Bernhard a servírovala divadelní scéna Reduty. Neodradil nás nezájem diváků, který se dá vysledovat na stránkách NDB, ale mohlo nám to mnohé napovědět.

Německý oběd není jen tak ledasjaká divadelní hra, jedná se o několik jednoaktovek, všechny se ale dotýkají jednoho společného tématu- nacismu, trochu nezvykle z pohledu té "temné strany". V Bernhardově podání jsou dialogy dotažené až do absurdity, z jeho humoru vás trochu/dost mrazí (po ohlášení přestávky následovala asi minuta nevěřícného ticha).
Dle mého názoru se toho Reduta chopila dobře a hlavně je fajn, že si troufá nabídnout i kousek, který spolehlivě sál nenaplní, ale donutí diváka trochu přemýšlet.

jarní dechovčička

Drazí přátelé kultur, samozřejmě že i tato událost stojí za povšimnutí na tomto blogu!

Posledně jsme se v rámci dohodnutého termínu sešli v Dělnickém domě v Židenicích. Omladina sice v rekordním počtu 3 párů (Švecovi, Milíčovi a já s bakim), zato zkušených tanečníků a tanečnic tentokrát moc nedorazilo. Konstatovali jsme, že se nejspíš všichni šetřili na nastávající týden, kdy se měla konat nějaká speciální velikonoční dechovčička, každopádně jsme z toho byli malinko zklamaní.
K účasti omladiny bych dodala, že nyní prvně absentovala Martina, toho času v Norsku, a posledním členem spolku přátel dechovky se stoprocentní účastí je tak dravec Pínou.

Nicméně, kdo nemohl chybět byl mýdlový děda! V mé nepřítomnosti se naší společnosti představil jako pan Ladislav a dovolil si na jeden tanec ukrást Janie...Péťa se tak stal největším lůzrem večera. Ladislavovi pak věnoval Péťa jednu písničku na přání a Janie dostala prozměnu od Ladislava možnost mu "tam" na sklonku večera šáhnout. Nevyhráli jsme ani lístky na další dechovčičku ani víno. Couž. Tak jsme alespoň využili veškerého volného tanečního prostoru na parketu a nově jsme kromě polky, valčíku, waltze a tanga pocvičili také jive.
tango v podání milíčů
polčička v humpoláckém stylu švecůjá a baki waltzujem (nebo tangujem)

a nakonec Janie jak sahá Ladislavovi "tam"
Příště se snad podaří vychytat termín na Semilasse, ale i tak jsem s poslední dechovčičkou spokojena. Hustokrutokapela Královopolka hrála dlouho a dobře. Těšíme se příště. :)

Cikáni jdou do nebe

Tento muzikál slaví v Brně úspěchy už dlouho, tak jsem byla na něj zvědavá. Příjemné překvapení se ale nekonalo. Spíš než o příbeh tady jde o atmosféru cikánského nespoutaného života, kdy ani láska nepřemůže touhu po svobodě a tak zcela nepochopitelně musí na konci zemřít.

Ústřední dvojici ztvárnili Soňa Jányová a Martin Havelka. Těm nemám ve výkonu co vytknout, jejich role jsou psané jednotvárně a pěvecky nenáročné, takže nebylo moc co zkazit. Neříkám, že Jányová neměla svoje kouzlo coby vědma, ale prakticky se tam v žádné jiné poloze nepředstavila. Zobar byla postava o něco zajímavější, ale taky se nijak nevyvíjel a jedině Havelkův skvělý výkon zabránil tomu, aby člověka nezačal nudit.
Co se týče celkově představení, kdyby bylo o polovinu kratší, nic by se nestalo. Začátek je zbytečně roztahaný, druhá půlka určitě lepší. Každopádně bych to asi pojala trochu jinak, místo častých výjevů z jednoho nebo druhého cikánského tábora, kde se odehrává prakticky totéž (chlast, tanec, zpěv), bych dala víc prostoru ústřední dvojici, která se sejde za celý děj jen ve třech scénách (trochu málo na tak tragický konec).
Nejvíc jsem ocenila live cimbál v pozadí, poněvač to je moje srdeční záležitost.

Shrnutí: romská kultura v pěkném pozlátku (nechyběla ani trocha ženské nahoty), zábavně a nenáročně naservírovaná pro návštěvníky mdb, hudba nenáročná, leč chytlavá, děj a hlavní myšlenka slabší.

Probuzení jara

Do městského divadla jsem se po úspěchu Mozarta těšila hodně, nicméně ani jeden z těchto dvou představení se mu bohužel zdaleka nevyrovnal.
Probuzení jara je novodobý muzikál v převážně rockovém stylu, kde hlavním záměrem je vyjádřit komplikované emoce dospívající mládeže a mezigenerační propast. Každá jednotlivá píseň je v podobě osobní zpovědi. A že bylo z čeho se zpovídat, krom ústřední "normální" dvojice tu máme děvče zneužívané otcem, děvče vyhnané z domova, učiteli šikanovaný chlapec pod rodičovským tlakem páchající sebevraždu, homosexuální dvojice... No podle mě mohli autoři trochu ubrat plyn v tomto směru. Po hudební stránce neurazilo ani nenadchlo. Přesto však s odstupem času hodnotim toto představení spíš pozitivně, protagonisté předvedli slušné výkony, i když teda Ivana Skálová jako naivní Wendla trochu přehrávala, ale Melchior (J.Mach), rozervaný Moric( V.Blahuta) a dvojice dospělých (Junák, Konvalinková) byli zahráni skvěle. A nechyběly ani lechtivé scény (líbání s mikrofonem zní fakt skvěle), smutný konec pak rozplakal i několik slabších povah v sále.

Porgy a Bess v Brně

Netradiční abonmá brněnské filharmonie nabídlo tentokráte koncertní verzi Gershwinovy jazzové opery a tuto mimořádnou příležitost jsem si opravdu nemohla nechat ujít.
K navození té správné atmosféry posloužila první polovina programu, kdy vystoupil zpěvák Lee Andrew Davison s jazzovým triem a společně provedli několik známých gospelů a spirituálů. (Svým proslovem v češtině pak připomněl oblíbeného Mirečka z básníků) :)
Musim teda smeknout před výkonem, za který by se nemusel stydět ani Ray Charles. Davison si to vyloženě užíval a zpíval hlavně od srdce, tak jak to má u gospelů být, s melodií se mazlil skoro jako Bobby McFerrin, no prostě paráda. Skoro sem měla chuť zvednout se ze židličky a vykřikovat Thanks, my Lord!, Jesus loves me!! a tak, jak dycky ve filmech černoši dělají v kostele. :D

Po přestávce už nastoupili filharmonici s jazzovým triem uprostřed a u mikrofonu to rozbalila Barbora Řeháčková-Mindrinu, zpěvačka s krásným, plným hlasem (a dekoltem) a skvělým jazzovým feelingem. Ta se pak střídala s Davisonem a fakt, jedna písnička lepší jak druhá! Kdyby to šlo, tak si i CDčko koupim. No a filharmonici tentokrát vypadali, že je ten jazz i baví, ne jako kdysi, takže nemám co vytknout. Jedna z nejlepších hudebních kultur, na kterých jsem v Brně byla. Kdybych udělovala body nebo ceny, tak dám 10 z 10 zuziků. ;)
Ukázečka: It Ain´t Necessarily So a eště jedna My Man´s Gone

Carmen

Divadelní vlákno na Plkárně mne donutilo brát moje předsevzetí konečně vážně. Po dlouhé době se teď objevil v programu Janáčkova divadla balet, který mne lákal. Navíc jsem na něj dostala samé dobré reference, takže nebylo co řešit.
Samotnému baletu předchází vystoupení tanečnice flamenca, což je v rámci Carmen velice sympatické spojení žánrů. Poněvač jak jistě víte, tak flamenco tradičně vyjadřuje podobnou náplň, jako se odehrává v příběhu Carmen.
K samotnému baletu - "staré" téma s moderní choreografií. Hudební podklad tvoří překvapivě Bizetova opera, je inscenován velmi zajímavě především z pohledu barev a světel. Užívá opravdu netradiční prvky, např. ve scéně s vojáky zavěšenými hlavou dolů, jejichž stíny se rafinovaně odráží na podlaze, nebo efektní oblaky prachu atd.
Pozitivem je také nenáročnost co se délky týče - trvá něco málo přes hodinu. Přesto bych návštěvu nedoporučila tomu, kdo čeká klasický balet nebo kdo nezná minimálně hlavní zápletku příběhu o Carmen. Já třeba kdybych předtím neviděla operu, tak jen těžko domýšlím, která bije. Tím chci nenápadně naznačit, že tendle balet nutí člověka taky k zamyšlení o ději na jevišti, neservíruje všechno na zlatém podnose. Takže pozor na to, kulturní konzumenti! ;)

Zlatí chlapci (...vstupte!)

Zuzikovi konečně skončilo zkouškové a ihned byl neplánovaně přizván na kultůru. Tentokráte se jednalo o činoherní scénu Mahenova divadla a hru Neila Simona. Za pozvání jsem tedy nechala okusit svým doprovodcům něco málo z té naší školní protekce a tak jsme vychytali velmi levně parádní sedadla v první řadě. To se ukázalo být velkou výhodou, protože hlavní herecké duo - Zdeněk Dvořák a Bedřich Výtisk ve svých rolích podali hodně zdařilý výkon a vidět jejich výrazy zblízka stálo rozhodně za to.
O co vlastně šlo? Tož, o konverzační komedii o dvou vysloužilých komicích v penzi, kteří tvořili 30 let nerozlučnou dvojici a poté spolu 12 let nepromluvili. Teď se mají na jedno vystoupení dát opět dohromady, což je při jejich tvrdohlavosti, všem tom dloubání a prskání opravdu nemožné. Jenže co se škádlívá, to se rádo mívá, žejo.... :)
Po nedávné návštěvě amatérského divadla v Desertu (viz bakiho Mlhobus) rozhodně velmi podařená kultura a to nejen díky dokonalé atmosféře Mahenky. Tak zase brzy nashle.

Otevření nové sezóny - Mozart!

Drazí přátelé kultur,

tímto vás dodatečně vítám v roce 2010 a přeji hojnost vlastních převážně brněnských kulturních zážitků!!1 Osobně mám v plánu teď trochu zapracovat na mém kulturním životě, čas mám, peníze sice ne, ale průkazku na slevu jo, takže je na čase toho začít pořádně využívat! Tak jedna-dvě kultury týdně by mohlo být optimální.
Novou sezónu jsem zahájila průzkumem pole doposud neprobádaného - vypravila jsem se na hudební scénu Městského divadla Brno (MDB). Pokud se ptáte, proč až teď, po 3 letech v Brně, tak evidentně neznáte ceny jejich lístků. Druhým důvodem je to, že obecně na našem ústavu je MDB nazíráno v takovém jakoby pohrdavém světle. Takže teprve zkouškové a nutná potřeba prokrastinace mě dohnalo k tomuto odvážnému činu.

Muzikál Mozart! je něco nesrovnatelného s tím, co v posledních letech vzniká na české muzikálové scéně (resp. českém muzikálovém bahně). Hudebně je poměrně blízký kultovnímu Jesus Christ Superstar, ať už svým převážně rockovým stylem nebo výborně přeloženým libretem. Nejde o žádné primitivní rockové písničky, melodie a aranž jsou poměrně technicky náročné a výborně propracované, a když je v některých pasážích doplní sborové vokály, tak to už je vážně vyšší dívčí.
Najdou se tady ale i kousky ve stylu klasické kabaretní show a ty jsou naprosto bravurně provedené a v záplavě rocku velmi osvěžující. Tleskám!
Další věc, která mě především v první polovině nesmírně těšila, byly některé hudební vychytávky, které nejspíš běžný divák ani nepostřehne. Třeba aranže obsahující cembalo namísto klavíru, důraz na smyčcové nástroje nebo drobná valčíková předehra, když se děj přenesl do Vídně. Všechny tyto nenápadné záležitosti odehrávající se v orchestřišti dělají ve výsledku opravdu hodně. Ve druhé polovině už jich bylo bohužel poskromnu, z "baroka" soundu se přešlo definitivně na moderní zvuk.
No a v neposlední řadě to byly výkony protagonistů, které měly opravdu vysokou úroveň. Dospělý Mozart si herecky nejspíš vypůjčil něco málo z Formanova Amadea, ale to nebylo na škodu. Nápad obéct ho do dněšních hadrů a dát mu dredy hodnotím jako velmi zdařilý.A z hlediska zpěvu neměl chybu, stejně jako ostatní představitelé hlavních rolí.
Snad jediným nedostatkem tohoto muzikálu je absence nějaké vtíravé pecky, kterou by si člověk zpíval celou cestu domů. Nejspíš cena za kvalitu proti primitivnosti.
Abych to shrnula, tímhle představením u mě nasadilo MDB vysokou laťku a doufám, že při příští návštěvě nebudu zklamaná. A pokud se bude Mozart ještě reprízovat, určitě si na něj znovu zajdu.
Na závěr obrázky pro Péťu: